istichára (Islam): Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06

istichára – doslova žádost o radu. Rozumí se tím vědomá snaha věřícího obracet se před závažným životním krokem k Bohu (Alláh) s prosbou o zázračné vnuknutí (které se může uskutečnit jak v bdělém stavu, tak i ve snu). Existují rozličné modlitby, jimiž lze tento zásah požadovat. Za jejich autory jsou často (patrně jen domněle) považovány významné autority raného islámu, jako byli čtvrtý šíitský imám ʻAlí Zajn al-ʻÁbidín, nebo šestý imám Džaʻfar as-Sádiq. Tomu je připisována i následující modlitba: „Ó Bože. Tobě jsem odevzdal svou duši a k Tobě nasměroval svou tvář. (...) Ty jsi mocný a my jen ubozí. Tebe prosím o odpuštění svých hříchů a kaji se před Tebou, ó Pane. Utíkám se k Tobě. Pane, dej mi uvidět pravdivý sen, ne lživý, dobrý a radostný, ne takový, co zarmoutí. Ať je mi prospěšný a nepoškodí mne.“ Pod pojmem istichára se však může skrývat rovněž věštění nebo hádání z Koránu, který byl stejně jako celá řada dalších významných knih k těmto účelům v minulosti nezřídka využíván. Zatímco o tomto přístupu ke Svaté Knize panují mezi islámskými učenci (ʻulamáʼ) jisté rozpory, istichára jakožto prosba o radu je jednoznačně pokládána za bohulibý akt zbožnosti, což muslimové dokládají dlouhou řadou hadíthů, jako je kupříkladu tento (pochází ze sbírky Zahrady spravedlivých imáma an-Nawawího): „Pravil Vznešený Alláh: ‚…a poraď se s nimi v každé záležitosti…‘“ (3:159) „Pravil Vznešený: ‚…a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují…‘ (42:38) To jest, radí se o tom mezi sebou.“

Dále k tématu

An-Nawawí, Imám Jahjá. Zahrady spravedlivých. Sbírka výroků proroka Muhammada. Přel. Petr Pelikán. Praha: AMS, 2008.

Bronislav Ostřanský

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">istichára</span> – doslova žádost o radu. Rozumí se tím vědomá snaha věřícího obracet se před závažným životním krokem k Bohu ([[Alláh (Islam)|Alláh]]) s prosbou o zázračné vnuknutí (které se může uskutečnit jak v bdělém stavu, tak i ve snu). Existují rozličné [[modlitba (Islam)|modlitby]], jimiž lze tento zásah požadovat. Za jejich autory jsou často (patrně jen domněle) považovány významné autority raného islámu, jako byli čtvrtý šíitský [[imám (Islam)|imám]] ʻAlí Zajn al-ʻÁbidín, nebo šestý imám Džaʻfar as-Sádiq. Tomu je připisována i následující modlitba: „Ó Bože. Tobě jsem odevzdal svou duši a k Tobě nasměroval svou tvář. (...) Ty jsi mocný a my jen ubozí. Tebe prosím o odpuštění svých hříchů a kaji se před Tebou, ó Pane. Utíkám se k Tobě. Pane, dej mi uvidět pravdivý sen, ne lživý, dobrý a radostný, ne takový, co zarmoutí. Ať je mi prospěšný a nepoškodí mne.“ Pod pojmem istichára se však může skrývat rovněž [[věštění (Islam)|věštění]] nebo hádání z [[Korán (Islam)|Koránu]], který byl stejně jako celá řada dalších významných knih k těmto účelům v minulosti nezřídka využíván. Zatímco o tomto přístupu ke Svaté Knize panují mezi islámskými učenci (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') jisté rozpory, istichára jakožto prosba o radu je jednoznačně pokládána za bohulibý akt zbožnosti, což muslimové dokládají dlouhou řadou ''[[hadíth (Islam)|hadíthů]]'', jako je kupříkladu tento (pochází ze sbírky ''Zahrady spravedlivých'' imáma an-Nawawího): „Pravil Vznešený Alláh: ‚…a poraď se s nimi v každé záležitosti…‘“ (3:159) „Pravil Vznešený: ‚…a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují…‘ (42:38) To jest, radí se o tom mezi sebou.“
+<span id="entry">istichára</span> – doslova žádost o radu. Rozumí se tím vědomá snaha věřícího obracet se před závažným životním krokem k Bohu ([[Alláh (Islam)|Alláh]]) s prosbou o zázračné vnuknutí (které se může uskutečnit jak v bdělém stavu, tak i ve snu). Existují rozličné [[modlitba (Islam)|modlitby]], jimiž lze tento zásah požadovat. Za jejich autory jsou často (patrně jen domněle) považovány významné autority raného islámu, jako byli čtvrtý šíitský [[imám (Islam)|imám]] ʻAlí Zajn al-ʻÁbidín, nebo šestý imám Džaʻfar as-Sádiq. Tomu je připisována i následující modlitba: „Ó Bože. Tobě jsem odevzdal svou duši a k Tobě nasměroval svou tvář. (...) Ty jsi mocný a my jen ubozí. Tebe prosím o odpuštění svých hříchů a kaji se před Tebou, ó Pane. Utíkám se k Tobě. Pane, dej mi uvidět pravdivý sen, ne lživý, dobrý a radostný, ne takový, co zarmoutí. Ať je mi prospěšný a nepoškodí mne.“ Pod pojmem istichára se však může skrývat rovněž [[věštění (Islam)|věštění]] nebo hádání z [[Korán (Islam)|Korán]]u, který byl stejně jako celá řada dalších významných knih k těmto účelům v minulosti nezřídka využíván. Zatímco o tomto přístupu ke Svaté Knize panují mezi islámskými učenci (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') jisté rozpory, istichára jakožto prosba o radu je jednoznačně pokládána za bohulibý akt zbožnosti, což muslimové dokládají dlouhou řadou ''[[hadíth (Islam)|hadíthů]]'', jako je kupříkladu tento (pochází ze sbírky ''Zahrady spravedlivých'' imáma an-Nawawího): „Pravil Vznešený Alláh: ‚…a poraď se s nimi v každé záležitosti…‘“ (3:159) „Pravil Vznešený: ‚…a záležitosti své na základě porady mezi sebou vyřizují…‘ (42:38) To jest, radí se o tom mezi sebou.“
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
+* An-Nawawí, Imám Jahjá. ''Zahrady spravedlivých. Sbírka výroků proroka Muhammada''. Přel. Petr Pelikán. Praha: AMS, 2008.
-An-Nawawí, Imám Jahjá. ''Zahrady spravedlivých. Sbírka výroků proroka Muhammada''. Přel. Petr Pelikán. Praha: AMS, 2008.
 ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />