kalandaríja (Islam)

kalandaríja – neformální bratrstvo potulných dervišů, které původně vzniklo v Chorasánu a Turkestánu a ve 13. století se začalo šířit na západ a do Indie. Kalandarijové byli zpočátku patrně pod buddhistickým vlivem. Právě kalandarijové snad nejvíce ze všech mystických (súfijských) řádů vstoupili do arabské slovesnosti; nalezneme je mj. v Příbězích Tisíce a jedné noci. Může za to patrně jejich nevšední zevnějšek; holili si totiž bradu, obočí i hlavu a úmyslně se oblékali do co nejroztrhanějšího a nejzáplatovanějšího oblečení. Svým vzezřením budili hrůzu rovněž u těch nemnohých evropských cestovatelů, kteří na ně při svých toulkách Orientem narazili. K výbavě těchto dervišů patřila okovaná hůl a především miska na almužny (kaškúl), neboť svou obživu si zajišťovali takřka výhradně žebráním. O těchto výstředních poutnících se stručně zmiňuje ve svém „duchovním cestopise“ Íránský poutník i klasik naší orientalistiky akademik Jan Rypka: „Vedle těchto organisací (tj. súfijských řádů – pozn. autora) bývali a sem a tam ještě jsou potulní dervíši – qalandarové, někdy burleskní vagabundi, žebráci neslýchaného drzáctví pod ochranou exaltované svatosti bez vnitřního posvěcení, někdy náboženští romantici, opájející se neméně láskou Boží než alkoholem a narkotiky, jindy však přece opravdoví svatí šílenci...“

Dále k tématu

• Al-Maqrízí, Taqíjuddín Ahmad. Popsání pozoruhodností Egypta. Přel. Bronislav Ostřanský. Praha: Academia, 2012;
• Hrabal, František. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998;
• Shah, Idries. Příběhy dervišů: Tradiční příběhy súfijských mistrů. Přel. Helena Petráková. Praha: Portál, 2001;
• Tauer, Felix, překl. Tisíc a jedna noc. Praha: Odeon, 2011. (8 dílů)

Bronislav Ostřanský