véda (Hind): Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

véda, védy (dosl. „vědění“) – souhrnný název pro posvátná písma (šruti) hinduismu, jež zahrnují (1) čtyři védy, tj. sbírky většinou hymnických textů, jež tvoří nejstarší část šruti a nejstarší dochovanou náboženskou literaturu vůbec. Jsou to: Rgvéd(a), Sámavéd(a), Jadžurvéd(a) (ve dvou recenzích: Taittiríjasamhitá, tzv. „černý“ Jadžurvéd, a Vádžasanéjisamhitá, tzv. „bílý“ Jadžurvéd) a Atharvavéd(a); (2) bráhmany, kněžská pojednání o rituálech a jejich uplatnění, s legendárním a mytologickým materiálem o jejich původu; (3) áranjaky, „lesní knihy“, obsahující spekulace o kosmickém významu védských rituálů a o místě a určení člověka ve vesmíru; a (4) upanišady, filozofícké a mystické texty. V novodobé, zejména populární literatuře o indických naukách, často z pera indických autorů, bývají termín „véda“ a „védský“ někdy používány, ne zcela správně, v širokém významu i pro pozdější tradiční školy hinduistického myšlení, pokud uznávají autoritu védských posvátných písem.

Literatura:
Panikkar, Raimundo (1977), The Vedic Experience: An Anthology of the Vedas for Modern Man and Contemporary Celebration, London: Darton, Longman & Todd.
Nicolás, Antonio T. de (1978), Meditations through the Rg Veda: Fourdimensional Man, London – Boulder: Shambhala.
Friš, Oldřich (1994), Védské hymny, 2. vyd., Praha: DharmaGaia.
Gonda, Jan (1975), Vedic Literature, Wiesbaden: Harrassowitz.
Murty K. Satchidananda (1993), Vedic Hermeneutics, New Delhi: Motilal Banarsidass.

Karel Werner

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+<span id="entry">véda</span>, védy (dosl. „vědění“) – souhrnný název pro posvátná písma (''šruti'') hinduismu, jež zahrnují (1) čtyři védy, tj. sbírky většinou hymnických textů, jež tvoří nejstarší část ''šruti'' a nejstarší dochovanou náboženskou literaturu vůbec. Jsou to: ''Rgvéd(a)'', ''Sámavéd(a)'', ''Jadžurvéd(a)'' (ve dvou recenzích: ''Taittiríjasamhitá'', tzv. „černý“ ''Jadžurvéd'', a ''Vádžasanéjisamhitá'', tzv. „bílý“ ''Jadžurvéd'') a ''Atharvavéd(a)''; (2) ''bráhmany'', kněžská pojednání o rituálech a jejich uplatnění, s legendárním a mytologickým materiálem o jejich původu; (3) ''áranjaky'', „lesní knihy“, obsahující spekulace o kosmickém významu védských rituálů a o místě a určení člověka ve vesmíru; a (4) upanišady, filozofícké a mystické texty. V novodobé, zejména populární literatuře o indických naukách, často z pera indických autorů, bývají termín „véda“ a „védský“ někdy používány, ne zcela správně, v širokém významu i pro pozdější tradiční školy hinduistického myšlení, pokud uznávají autoritu védských posvátných písem.
-<span id="entry">věda</span> – objektivní výzkum vnímané reality a její racionální výklad (s možností uplatnění získaného vědění v praktických vědních disciplínách). Věda v tomto smyslu byla v některých odvětvích značně pokročilá již v indickém starověku. Např.: desetinná soustava čísel byla vynalezena v Indii (doložena, v plném užívání, r. 595) a dostala se do Evropy arabským prostřednictvím. Také tzv. arabské číslice, jež nahradily číslice římské, jsou indického původu. Byla tu znalost pozitivních i negativních abstraktních čísel, kalkulace s nulou a hodnotou nekonečna, kvadratických rovnic, geometrie (i sférické), trigonometrie atd. Dá se říci, že evropská matematika předstihla indickou teprve s Leibnizem. Indické astronomické představy o obrovském rozsahu vesmíru, o neobyčejně dlouhých časových obdobích jeho trvání a mnohosti světových systémů rovněž předešly evropské pochopení těchto skutečností o celou řadu staletí. Také lékařství, včetně ranhojičství a některých operačních zákroků, bylo dále nežli v evropském středověku. V jazykovědě vyniká fonetika a zejména nedostižná gramatika.
+<span class="section_title">Literatura:</span><br />
-Postoj indického náboženského myšlení k novým poznatkům a objevům vědecké povahy byl vždy otevřený a receptivní. Dnešní hinduismus si přirozeně udržuje svůj nadsvětský filozofický výhled a vidí cíl a smysl života v transcendentnu, které je mimo dosah současných metod vědeckého výzkumu, má však svým filozofickým postojem zcela kladný poměr k modernímu vědeckému bádání a dovede jeho poznatky bez nesnází přijmout, pokud se toto bádání omezuje ve svých závěrech na sobě přístupné oblasti a nepřekračuje hranice své kompetence popíráním neviditelných transcendentních úrovní reality a platnosti kosmického zákona ve všech oblastech dění, včetně mravního konání a duchovního snažení.
+Panikkar, Raimundo (1977), ''The Vedic Experience: An Anthology of the Vedas for Modern Man and Contemporary Celebration'', London: Darton, Longman & Todd.<br />
+Nicolás, Antonio T. de (1978), ''Meditations through the Rg Veda: Fourdimensional Man'', London – Boulder: Shambhala.<br />
+Friš, Oldřich (1994), ''Védské hymny'', 2. vyd., Praha: DharmaGaia.<br />
+Gonda, Jan (1975), ''Vedic Literature'', Wiesbaden: Harrassowitz.<br />
+Murty K. Satchidananda (1993), ''Vedic Hermeneutics'', New Delhi: Motilal Banarsidass.<br />
 ''[[:Kategorie:Aut: Werner Karel|Karel Werner]]''<br />