člověk (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 35 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">člověk</span> Bytost stvořená Bohem k Jeho službě. Podobně jako [[ |
+ | <span id="entry">člověk</span> Bytost stvořená Bohem k Jeho službě. Podobně jako [[Židé (JKI-I)|Židé]] a [[křesťané (JKI-I)|křesťané]] ([[jinověrci (JKI-I)|jinověrci]]) soudí i [[muslim (JKI-I)|muslimové]], že jejich [[víra (JKI-I)|víra]] vychází z nepoznatelného a byla č. zpřístupněna aktem zjevení. Č. vděčí za svou existenci i za vše ostatní, na čem závisí jeho život, Bohu ([[Alláh (JKI-I)|Alláh]]). Má mu proto vyjadřovat vděčnost a poslušnost. Bůh stvořil lidi, „aby mu sloužili“ ([[korán (JKI-I)|korán]] často označuje č. výrazem abd – sluha, což zn. také otrok). Islám vyzývá č., aby Boha v rámci muslim. [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] veřejně vyznával, oddával se předepsanému kultu (ibáda) a od veřejné adorace přecházel k adoraci srdcem (ubúdíja) a pokornosti [[duch (JKI-I)|ducha]] (ubúda). Č. má [[duše (JKI-I)|duši]], do níž je vdechnuta hříšnost i bohabojnost; může ji očistit, a tak získat prospěch pro život příští, nebo ji může zanedbat a výhodu ztratit. Každý č. je během svého života zkoušen Tvůrcem (korán 21: 35); někteří budou shledáni jako dobří a odměněni, jiní posouzeni jako zlí a potrestáni. Odměny nebo tresty bude Bůh udílet při posledním soudu ([[eschatologie (JKI-I)|eschatologie]]), kterým se uzavírají dějiny č. Víra v konec pozemského bytí č. byla zejm. v raném období stejně důležitá jako víra v princip [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti]] Boha. Otcem lidského rodu je [[Adam (JKI-I)|Adam]]. Byl stvořen s cílem plnit úlohu [[chalífa (JKI-I)|chalífy]], zástupce Boha na zemi. Prostřednictvím [[andělé (JKI-I)|andělů]] učil Bůh Adama pojmenovat věci. Když Adam opouští [[ráj (JKI-I)|ráj]], přechází na něj realita prorocké mise [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadovy]], a to ve formě zjevené knihy, koránu. Adam zahajuje cyklus [[proroci (JKI-I)|proroků]] a jako první zavádí do pozemského života Boží zákon – [[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘u]]. |
''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
člověk Bytost stvořená Bohem k Jeho službě. Podobně jako Židé a křesťané (jinověrci) soudí i muslimové, že jejich víra vychází z nepoznatelného a byla č. zpřístupněna aktem zjevení. Č. vděčí za svou existenci i za vše ostatní, na čem závisí jeho život, Bohu (Alláh). Má mu proto vyjadřovat vděčnost a poslušnost. Bůh stvořil lidi, „aby mu sloužili“ (korán často označuje č. výrazem abd – sluha, což zn. také otrok). Islám vyzývá č., aby Boha v rámci muslim. obce věřících veřejně vyznával, oddával se předepsanému kultu (ibáda) a od veřejné adorace přecházel k adoraci srdcem (ubúdíja) a pokornosti ducha (ubúda). Č. má duši, do níž je vdechnuta hříšnost i bohabojnost; může ji očistit, a tak získat prospěch pro život příští, nebo ji může zanedbat a výhodu ztratit. Každý č. je během svého života zkoušen Tvůrcem (korán 21: 35); někteří budou shledáni jako dobří a odměněni, jiní posouzeni jako zlí a potrestáni. Odměny nebo tresty bude Bůh udílet při posledním soudu (eschatologie), kterým se uzavírají dějiny č. Víra v konec pozemského bytí č. byla zejm. v raném období stejně důležitá jako víra v princip jedinosti Boha. Otcem lidského rodu je Adam. Byl stvořen s cílem plnit úlohu chalífy, zástupce Boha na zemi. Prostřednictvím andělů učil Bůh Adama pojmenovat věci. Když Adam opouští ráj, přechází na něj realita prorocké mise Muhammadovy, a to ve formě zjevené knihy, koránu. Adam zahajuje cyklus proroků a jako první zavádí do pozemského života Boží zákon – šarí‘u.