Fátimovci (JKI-I): Porovnání verzí

imported>ZRN
 
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 34 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
<span id="entry">Fátimovci</span> Dynastie ší‘itských [[chalífa (JKI-I)|chalífů]] (909-1171), která odvozovala svůj původ od [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadovy]] dcery [[Fátima (JKI-I)|Fátimy]] a [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Tálib]] po linii šestého [[imám (JKI-I)|imáma]] Dža‘fara as-Sádika ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]). Sunnitští ([[sunna (JKI-I)|sunna]]) teologové tuto souvislost popírali. Oficiální vírou fátimovského státu byla [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]] ismá‘ílovského ([[ismá‘ílíja (JKI-I)|ismá‘ílíja]]) směru. Radikální hlasatel ismá’ílovské propagandy, Abú Abdulláh aš-Ší‘í, se postavil do čela [[džihád (JKI-I)|džihádu]] v sz. Africe, když pro své učení získal dosud neislamizovaný berberský kmen Kitáma; tito konvertité 909 vyvrátili stát sunnitských Aghlabovců na území Tuniska. V jejich čele stál dá‘í Ubajdulláh, který se prohlásil za potomka Ismá‘íla, syna šestého imáma Dža‘fara as-Sádika a za [[mahdí (JKI-I)|mahdího]]. V novém hl. městě al-Mahdíja nastolil přísnou teokracii. F. postupně obsadili sev. Afriku, Egypt, Palestinu a Sicílii a Kalábrii. Vláda F. přinesla rozkvět říše, zejm. obchodu a řemeslné výroby, oživila kontakty se středomořskou oblastí Evropy. Upevněním moci F. v sev. Africe skončilo soupeření [[ší‘a (JKI-I)|ší‘y]] s [[cháridža (JKI-I)|cháridžou]], ší‘a se na 200 let stala státní ideologií. Zákl. radikální věroučné principy ismá‘ílíje byly odsunuty do pozadí a fátimovský [[chalífát (JKI-I)|chalífát]] se změnil ve stát s vysoce rozvinutou správou, soudnictvím a hospodářstvím. Počinem F. bylo založení [[al-Azhar (JKI-I)|al-Azharu]]. Restauraci sunny přineslo až ovládnutí Egypta ajjúbovskou dynastií, kterou založil Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin), známý z [[křížové výpravy (JKI-I)|křížových výprav]].
 +
<div id="photo">[[Soubor:JKI_Fátimovci.jpg|upright|Dva fátimovští bojovníci (kresba tuší, Fustát, Egypt, 11. stol.)]]</div><span id="entry">Fátimovci</span> Dynastie ší‘itských [[chalífa (JKI-I)|chalífů]] (909-1171), která odvozovala svůj původ od [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadovy]] dcery [[Fátima (JKI-I)|Fátimy]] a [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Táliba]] po linii šestého [[imám (JKI-I)|imáma]] Dža‘fara as-Sádika ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]). Sunnitští ([[sunna (JKI-I)|sunna]]) teologové tuto souvislost popírali. Oficiální vírou fátimovského státu byla [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]] ismá‘ílovského ([[ismá‘ílíja (JKI-I)|ismá‘ílíja]]) směru. Radikální hlasatel ismá’ílovské propagandy, Abú Abdulláh aš-Ší‘í, se postavil do čela [[džihád (JKI-I)|džihádu]] v sz. Africe, když pro své učení získal dosud neislamizovaný berberský kmen Kitáma; tito konvertité 909 vyvrátili stát sunnitských Aghlabovců na území Tuniska. V jejich čele stál dá‘í Ubajdulláh, který se prohlásil za potomka Ismá‘íla, syna šestého imáma Dža‘fara as-Sádika a za [[mahdí (JKI-I)|mahdího]]. V novém hl. městě al-Mahdíja nastolil přísnou teokracii. F. postupně obsadili sev. Afriku, Egypt, Palestinu a Sicílii a Kalábrii. Vláda F. přinesla rozkvět říše, zejm. obchodu a řemeslné výroby, oživila kontakty se středomořskou oblastí Evropy. Upevněním moci F. v sev. Africe skončilo soupeření [[ší‘a (JKI-I)|ší‘y]] s [[cháridža (JKI-I)|cháridžou]], ší‘a se na 200 let stala státní ideologií. Zákl. radikální věroučné principy ismá‘ílíje byly odsunuty do pozadí a fátimovský [[chalífát (JKI-I)|chalífát]] se změnil ve stát s vysoce rozvinutou správou, soudnictvím a hospodářstvím. Počinem F. bylo založení [[al-Azhar (JKI-I)|al-Azharu]]. Restauraci sunny přineslo až ovládnutí Egypta ajjúbovskou dynastií, kterou založil Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin), známý z [[křížové výpravy (JKI-I)|křížových výprav]].
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

Dva fátimovští bojovníci (kresba tuší, Fustát, Egypt, 11. stol.)

Fátimovci Dynastie ší‘itských chalífů (909-1171), která odvozovala svůj původ od Muhammadovy dcery Fátimy a Alího Ibn Abí Táliba po linii šestého imáma Dža‘fara as-Sádika (isná ašaríja). Sunnitští (sunna) teologové tuto souvislost popírali. Oficiální vírou fátimovského státu byla ší‘a ismá‘ílovského (ismá‘ílíja) směru. Radikální hlasatel ismá’ílovské propagandy, Abú Abdulláh aš-Ší‘í, se postavil do čela džihádu v sz. Africe, když pro své učení získal dosud neislamizovaný berberský kmen Kitáma; tito konvertité 909 vyvrátili stát sunnitských Aghlabovců na území Tuniska. V jejich čele stál dá‘í Ubajdulláh, který se prohlásil za potomka Ismá‘íla, syna šestého imáma Dža‘fara as-Sádika a za mahdího. V novém hl. městě al-Mahdíja nastolil přísnou teokracii. F. postupně obsadili sev. Afriku, Egypt, Palestinu a Sicílii a Kalábrii. Vláda F. přinesla rozkvět říše, zejm. obchodu a řemeslné výroby, oživila kontakty se středomořskou oblastí Evropy. Upevněním moci F. v sev. Africe skončilo soupeření ší‘y s cháridžou, ší‘a se na 200 let stala státní ideologií. Zákl. radikální věroučné principy ismá‘ílíje byly odsunuty do pozadí a fátimovský chalífát se změnil ve stát s vysoce rozvinutou správou, soudnictvím a hospodářstvím. Počinem F. bylo založení al-Azharu. Restauraci sunny přineslo až ovládnutí Egypta ajjúbovskou dynastií, kterou založil Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin), známý z křížových výprav.

Miloš Mendel