Jákob (JKI-J)

Jákob (hebr. Ja’akov) Bibl. patriarcha, syn Izáka a Rebeky. Jméno J. souvisí s hebr. akev – pata, ve slovesné podobě akav – klamat, podtrhnout, a chce tedy zdůraznit úskočnost jeho nositele. Tuto jazykovou hru rozvíjí i zmínka o tom, že při porodu držel J. svého staršího bratra, dvojče Ezaua, za patu (Gn 25, 26). Na Ezauovi také lstivou výměnou za jídlo vylákal práva prvorozeného (Gn 25, 29-34) a podvodem též získal otcovské požehnání (Gn 27, 1-29). Pomyslné odvety se mu později dostalo od jeho tchána Lábana, který mu o svatební noci místo Ráchel podstrčil svou druhou dceru Leu (Gn 29, 23-25). Profil patriarchy posilují dvě zásadní J. setkání s Jahvem. Poprvé se s Bohem setkal v Bételu prostřednictvím snu, v němž ho Jahve ujistil o své ochraně, a J. potom na znamení této události vztyčil na místě macevu (Gn 28, 10-22). Druhým setkáním byl zápas J. s Jahvem či jeho andělem na potoce Jabok, po němž J. přijal nové jméno Izrael (Gn 32, 23-33). Stal se tak praotcem 12 izr. kmenů odvozovaných z rodokmenů jeho 12 synů, jimiž byli Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Isachar a Zabulón (synové Ley), Dan a Neftalí (synové Rácheliny otrokyně Bilhy), Gád a Ašer (synové Leiny otrokyně Zilpy), Josef a Benjamín (synové Ráchel). Přestože J. podle vyprávění o Josefovi zemřel v Egyptě, byl jako ostatní patriarchové pochován v jeskyni Makpele nedaleko Hebronu (Gn 50, 1-14).

Dalibor Papoušek