širk (Islam): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
<span id="entry">širk</span> – přidružování někoho či něčeho k Bohu ([[Alláh (Islam)|Alláh]]), čili jinými slovy, stavění někoho či něčeho na roveň Stvořiteli, což muslimové považují za jeden z nejtěžších a nejodpornějších hříchů (''ithm''). Ten, kdo tak činí, se zve ''mušrik''. Širk představuje narušení duchovního jádra celého islámu, konceptu ''tawhídu'', tedy učení o absolutní jedinosti, jedinečnosti a vnitřní jednolitosti Boží ([[teologie (Islam)|teologie]]). Na mnoha místech [[Korán (Islam)|Koránu]] i Tradice (''[[sunna (Islam)|sunna]]'') se výslovně uvádí, že Bůh je jedinečný a nemá (a ani nemůže mít) žádného společníka, čili sobě rovného. V praxi se slovem širk ve středověké muslimské civilizaci označovala poměrně široká škála fenoménů, od teologických směrů, které se z pohledu jejich oponentů dopouštěly světonázorových „přemetů“ (např. ''[[muʻtazila (Islam)|muʻtazila]]''), kacíře (''[[zandaqa (Islam)|zandaqa]]''), přes stoupence jiných náboženství (např. křesťanům byla takto vytýkána svatá Trojice, hinduistům zase celý panteon bohů a bůžků), až po vyslovené „modloslužebníky“ (''wathaníja''), čímž muslimští právníci mysleli obvykle stoupence „pohanských kultů“. Obvinění ze širku, stejně jako nařčení z [[blasfémie (Islam)|blasfémie]], patřilo k časté výbavě středověkých (nejen náboženských) polemik. Dnes se pod slovem mušrik obvykle rozumí obecně jakýkoliv stoupenec polyteistického náboženství.
 +
<span id="entry">širk</span> – přidružování někoho či něčeho k Bohu ([[Alláh (Islam)|Alláh]]), čili jinými slovy, stavění někoho či něčeho na roveň Stvořiteli, což muslimové považují za jeden z nejtěžších a nejodpornějších hříchů (''ithm''). Ten, kdo tak činí, se zve ''mušrik''. Širk představuje narušení duchovního jádra celého islámu, konceptu ''tawhídu'', tedy učení o absolutní jedinosti, jedinečnosti a vnitřní jednolitosti Boží ([[teologie (Islam)|teologie]]). Na mnoha místech [[Korán (Islam)|Korán]]u i Tradice (''[[sunna (Islam)|sunna]]'') se výslovně uvádí, že Bůh je jedinečný a nemá (a ani nemůže mít) žádného společníka, čili sobě rovného. V praxi se slovem širk ve středověké muslimské civilizaci označovala poměrně široká škála fenoménů, od teologických směrů, které se z pohledu jejich oponentů dopouštěly světonázorových „přemetů“ (např. ''[[muʻtazila (Islam)|muʻtazila]]''), kacíře (''[[zandaqa (Islam)|zandaqa]]''), přes stoupence jiných náboženství (např. křesťanům byla takto vytýkána svatá Trojice, hinduistům zase celý panteon bohů a bůžků), až po vyslovené „modloslužebníky“ (''wathaníja''), čímž muslimští právníci mysleli obvykle stoupence „pohanských kultů“. Obvinění ze širku, stejně jako nařčení z [[blasfémie (Islam)|blasfémie]], patřilo k časté výbavě středověkých (nejen náboženských) polemik. Dnes se pod slovem mušrik obvykle rozumí obecně jakýkoliv stoupenec polyteistického náboženství.
   
 
<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
  
<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
Řádek 8: Řádek 8:
 
* Ťupek, Pavel. ''Salafitský islám''. Praha: Academia, 2015.
  
* Ťupek, Pavel. ''Salafitský islám''. Praha: Academia, 2015.
   
−
''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
 +
''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
  +
  +
<span class="section_title">Viz též:</span> [[širk (JKI-I)|širk (JKI-I)]]<br />
 
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
  
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 
[[Kategorie:Islám]]
  
[[Kategorie:Islám]]

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06

širk – přidružování někoho či něčeho k Bohu (Alláh), čili jinými slovy, stavění někoho či něčeho na roveň Stvořiteli, což muslimové považují za jeden z nejtěžších a nejodpornějších hříchů (ithm). Ten, kdo tak činí, se zve mušrik. Širk představuje narušení duchovního jádra celého islámu, konceptu tawhídu, tedy učení o absolutní jedinosti, jedinečnosti a vnitřní jednolitosti Boží (teologie). Na mnoha místech Koránu i Tradice (sunna) se výslovně uvádí, že Bůh je jedinečný a nemá (a ani nemůže mít) žádného společníka, čili sobě rovného. V praxi se slovem širk ve středověké muslimské civilizaci označovala poměrně široká škála fenoménů, od teologických směrů, které se z pohledu jejich oponentů dopouštěly světonázorových „přemetů“ (např. muʻtazila), kacíře (zandaqa), přes stoupence jiných náboženství (např. křesťanům byla takto vytýkána svatá Trojice, hinduistům zase celý panteon bohů a bůžků), až po vyslovené „modloslužebníky“ (wathaníja), čímž muslimští právníci mysleli obvykle stoupence „pohanských kultů“. Obvinění ze širku, stejně jako nařčení z blasfémie, patřilo k časté výbavě středověkých (nejen náboženských) polemik. Dnes se pod slovem mušrik obvykle rozumí obecně jakýkoliv stoupenec polyteistického náboženství.

Dále k tématu

  • Al-Qaradáwí, Júsuf. Povolené a zakázané v Islámu. Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec Praze, 2004;
  • Armstrongová, Karen. Dějiny Boha. Přel. Martina Moravcová, Štěpán Kovařík, Luboš Kropáček. Praha: Argo, 1996;
  • Pecha, Lukáš ed. Orientalia antiqua nova XX. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2020;
  • Philips, Abu Ameenah Bilal. Základy Tauhídu (jedinečnosti Alláha): Islámský koncept Boha. Přel. Robert Hýsek. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2012;
  • Ťupek, Pavel. Salafitský islám. Praha: Academia, 2015.

Bronislav Ostřanský

Viz též: širk (JKI-I)