Sefardové (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 34 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Sefardové</span> (hebr. Sfaradim; podle hebr. označení Iberského poloostrova bibl. jménem Sfarad, srov. Abd 1,20) Potomci Židů, kteří žili ve Španělsku a Portugalsku do vypovězení 1492, resp. 1497. Žid. osady ve Španělsku byly velmi staré, podle legendy zde Židé žili už v době vlády krále [[Šalomoun (JKI-J)|Šalomouna]]. Polit. a jazykově však byli špan. Židé spojeni s žid. centrem v [[Babylónie (JKI-J)|Babylónii]], v jehož tradici pokračovali. Obsazení [[Andalusie (JKI-I)|Andalusie |
+ | <span id="entry">Sefardové</span> (hebr. Sfaradim; podle hebr. označení Iberského poloostrova bibl. jménem Sfarad, srov. Abd 1,20) Potomci Židů, kteří žili ve Španělsku a Portugalsku do vypovězení 1492, resp. 1497. Žid. osady ve Španělsku byly velmi staré, podle legendy zde Židé žili už v době vlády krále [[Šalomoun (JKI-J)|Šalomouna]]. Polit. a jazykově však byli špan. Židé spojeni s žid. centrem v [[Babylónie (JKI-J)|Babylónii]], v jehož tradici pokračovali. Obsazení [[Andalusie (JKI-I)|Andalusie]] muslimy na zač. 8. stol. zahájilo zlatý věk špan. Židů. Nejznámějšími osobnostmi tohoto období byli lékař a diplomat Chasdaj ibn [[ibn Šaprut, Chasdaj (JKI-J)|Šaprut]], básník a halachista Šmu’el [[ha-Nagid, Šmu’el (JKI-J)|ha-Nagid]], básník Moše [[ibn Ezra, Moše ben Ja´akov (JKI-J)|ibn Ezra]], básníci a filosofové Šlomo ibn Gabirol [[ibn Gabirol, Šlomo ben Jehuda (JKI-J)|ibn Gabirol]] a Jehuda [[Halevi, Jehuda ben Šmu’el (JKI-J)|Halevi]], ale především lékař, filosof a halachista [[Maimonides, Moše ben Maimon (JKI-J)|Maimonides]]. Po pronásledování za vlády [[Almohádé (JKI-I)|Almohádů]] se žid. osídlení stáhlo především do kř. části Iberského poloostrova, kde bylo posléze vystaveno tvrdému christianizačnímu tlaku za pomoci špan. i portugalské [[inkvizice (JKI-K)|inkvizice]]. Po masovém pronásledování 1391 velká většina Židů přistoupila na [[konverze (JKI-J)|konverzi]] ke křesťanství, ale v soukromí dále praktikovala judaismus ([[maranové (JKI-J)|maranové]]). Po dokončení [[reconquista (JKI-I)|reconquisty]] byli zbývající Židé (asi 250 000 osob) vyhnáni 1492 ze Španělska a 1497 z Portugalska. První vlna vystěhovalců směřovala do sev. Afriky, Itálie a Turecka, další do Anglie, Ameriky a záp. Evropy. S. mluvili tzv. žid. španělštinou označovanou jako [[ladino (JKI-J)|ladino]]. Mezi sefardským a aškenázským [[ritus (JKI-J)|ritem]] jsou určité rozdíly. S. se řídí kodexem [[Šulchan aruch (JKI-J)|Šulchan aruch]] od Josefa [[Kara, Avigdor ben Jicchak (JKI-J)|Kara]] bez dodatků Moše [[Iserles, Moše ben Jisra’el (JKI-J)|Iserlese]]. |
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
Sefardové (hebr. Sfaradim; podle hebr. označení Iberského poloostrova bibl. jménem Sfarad, srov. Abd 1,20) Potomci Židů, kteří žili ve Španělsku a Portugalsku do vypovězení 1492, resp. 1497. Žid. osady ve Španělsku byly velmi staré, podle legendy zde Židé žili už v době vlády krále Šalomouna. Polit. a jazykově však byli špan. Židé spojeni s žid. centrem v Babylónii, v jehož tradici pokračovali. Obsazení Andalusie muslimy na zač. 8. stol. zahájilo zlatý věk špan. Židů. Nejznámějšími osobnostmi tohoto období byli lékař a diplomat Chasdaj ibn Šaprut, básník a halachista Šmu’el ha-Nagid, básník Moše ibn Ezra, básníci a filosofové Šlomo ibn Gabirol ibn Gabirol a Jehuda Halevi, ale především lékař, filosof a halachista Maimonides. Po pronásledování za vlády Almohádů se žid. osídlení stáhlo především do kř. části Iberského poloostrova, kde bylo posléze vystaveno tvrdému christianizačnímu tlaku za pomoci špan. i portugalské inkvizice. Po masovém pronásledování 1391 velká většina Židů přistoupila na konverzi ke křesťanství, ale v soukromí dále praktikovala judaismus (maranové). Po dokončení reconquisty byli zbývající Židé (asi 250 000 osob) vyhnáni 1492 ze Španělska a 1497 z Portugalska. První vlna vystěhovalců směřovala do sev. Afriky, Itálie a Turecka, další do Anglie, Ameriky a záp. Evropy. S. mluvili tzv. žid. španělštinou označovanou jako ladino. Mezi sefardským a aškenázským ritem jsou určité rozdíly. S. se řídí kodexem Šulchan aruch od Josefa Kara bez dodatků Moše Iserlese.