Druhé helvetské vyznání (JKI-K): Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

Druhé helvetské vyznání (Confessio Helvetica posterior) Vyznání víry reformovaných (kalvinistických) církví, sepsané 1561-1562 Zwingliho nástupcem Jindřichem Bullingerem (1504-1575). Bullinger v něm. v intencích tzv. Curyšského souhlasu (1549), který umožnil sblížení zwingliánství a kalvinismu, potlačil radikální stanoviska obou proudů i sporné otázky směřující proti luteránům. Znění D.h.v. odsouhlasili 1566 kazatelé evang. švýc. kantonů a po dohodě s městskými radami nabylo platnosti. Konfese vyšla latinsky, německy a francouzsky, z formálního hlediska je text rozčleněn do 30 článků, které osnovou odpovídají uspořádání Kalvínova spisu Institutio religionis christianae (1536). Usnesením Dordrechtské synody (1618-1619) bylo D.h.v. přijato za obecné reformované vyznání a šířením kalvinismu pronikalo záhy do Nizozemí, Francie, Skotska, Polska, Sedmihradska, Uher, části Německa a Čech.

Helena Pavlincová

Verze z 29. 10. 2021, 20:41 (zobrazit zdroj) imported>ZRN		Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05 (zobrazit zdroj) imported>ZRN
(Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">Druhé helvetské vyznání</span> (''Confessio ~~helvetica~~ posterior'') [[vyznání víry (JKI-K)\|Vyznání víry]] reformovaných (kalvinistických) církví, sepsané 1561-1562 [[Zwingli, Ulrich (JKI-K)\|Zwingliho]] nástupcem Jindřichem Bullingerem (1504-1575). Bullinger v něm. v intencích tzv. [[Curyšský souhlas (JKI-K)\|Curyšského souhlasu]] (1549), který umožnil sblížení zwingliánství a [[kalvinismus (JKI-K)\|kalvinismu]], potlačil radikální stanoviska obou proudů i sporné otázky směřující proti luteránům. Znění D.h.v. odsouhlasili 1566 kazatelé evang. švýc. kantonů a po dohodě s městskými radami nabylo platnosti. Konfese vyšla latinsky, německy a francouzsky, z formálního hlediska je text rozčleněn do 30 článků, které osnovou odpovídají uspořádání [[Kalvín, Jan (JKI-K)\|Kalvínova]] spisu ''Institutio religionis christianae'' (1536). Usnesením [[Dordrechtská synoda (JKI-K)\|Dordrechtské synody]] (1618-1619) bylo D.h.v. přijato za obecné reformované vyznání a šířením kalvinismu pronikalo záhy do Nizozemí, Francie, Skotska, Polska, Sedmihradska, Uher, části Německa a Čech.	+	<span id="entry">Druhé helvetské vyznání</span> (''Confessio Helvetica posterior'') [[vyznání víry (JKI-K)\|Vyznání víry]] reformovaných (kalvinistických) církví, sepsané 1561-1562 [[Zwingli, Ulrich (JKI-K)\|Zwingliho]] nástupcem Jindřichem Bullingerem (1504-1575). Bullinger v něm. v intencích tzv. [[Curyšský souhlas (JKI-K)\|Curyšského souhlasu]] (1549), který umožnil sblížení zwingliánství a [[kalvinismus (JKI-K)\|kalvinismu]], potlačil radikální stanoviska obou proudů i sporné otázky směřující proti luteránům. Znění D.h.v. odsouhlasili 1566 kazatelé evang. švýc. kantonů a po dohodě s městskými radami nabylo platnosti. Konfese vyšla latinsky, německy a francouzsky, z formálního hlediska je text rozčleněn do 30 článků, které osnovou odpovídají uspořádání [[Kalvín, Jan (JKI-K)\|Kalvínova]] spisu ''Institutio religionis christianae'' (1536). Usnesením [[Dordrechtská synoda (JKI-K)\|Dordrechtské synody]] (1618-1619) bylo D.h.v. přijato za obecné reformované vyznání a šířením kalvinismu pronikalo záhy do Nizozemí, Francie, Skotska, Polska, Sedmihradska, Uher, části Německa a Čech.

	''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena\|Helena Pavlincová]]''<br />		''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena\|Helena Pavlincová]]''<br />