Řehoř VII. (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Řehoř VII.</span> (vl. jm. Hildebrand, 1073-1085) |
+ | <span id="entry">Řehoř VII.</span> (vl. jm. Hildebrand, 1073-1085) [[papež (JKI-K)|Papež]], zvolený aklamací lidu, která byla v rozporu s usnesením řím. synody z 1059. Již po boku svých předchůdců připravoval obnovu církve (gregoriánská reforma). Postavil se proti porušování [[celibát (JKI-K)|celibátu]] duchovními a prodávání círk. úřadů. Svá rozhodnutí prosazoval pomocí legátů, které vysílal po celé Evropě; měli zprostředkovat spojení papežství s [[biskup (JKI-K)|biskupy]], které pokládal za vykonavatele své vůle. 1075 zformuloval svůj program v dokumentu ''Dictatus papae'' (Papežský diktát), v němž nárokoval, aby i světská moc byla podřízena papežství. Téhož roku zakázal udílet [[investitura (JKI-K)|investituru]] světskou mocí. Došlo ke sporu s králem Jindřichem IV., v jehož průběhu se Jindřich IV. sklonil před papežem a jako kajícník se vydal 27. 1. 1077 do Canossy, kde Ř. VII. pobýval. Papež udělil Jindřichovi rozhřešení, avšak něm. episkopát zvolil papežem Klementa III. Jindřich IV. vstoupil s pomocí vojska do Říma a přijal tu z rukou Klementa III. císařskou korunu. Ř. VII. se uzavřel do Andělského hradu v Římě, ale Normani a Saracéni jej vojensky osvobodili. Jindřich IV. i vzdoropapež uprchli, ale zpustošené město se obrátilo proti Ř. VII. jako příčině všeho neštěstí. Utekl se do Salerna pod ochranu Normanů a tam také 25.5.1085 zemřel. 1606 byl kanonizován. |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
Řehoř VII. (vl. jm. Hildebrand, 1073-1085) Papež, zvolený aklamací lidu, která byla v rozporu s usnesením řím. synody z 1059. Již po boku svých předchůdců připravoval obnovu církve (gregoriánská reforma). Postavil se proti porušování celibátu duchovními a prodávání círk. úřadů. Svá rozhodnutí prosazoval pomocí legátů, které vysílal po celé Evropě; měli zprostředkovat spojení papežství s biskupy, které pokládal za vykonavatele své vůle. 1075 zformuloval svůj program v dokumentu Dictatus papae (Papežský diktát), v němž nárokoval, aby i světská moc byla podřízena papežství. Téhož roku zakázal udílet investituru světskou mocí. Došlo ke sporu s králem Jindřichem IV., v jehož průběhu se Jindřich IV. sklonil před papežem a jako kajícník se vydal 27. 1. 1077 do Canossy, kde Ř. VII. pobýval. Papež udělil Jindřichovi rozhřešení, avšak něm. episkopát zvolil papežem Klementa III. Jindřich IV. vstoupil s pomocí vojska do Říma a přijal tu z rukou Klementa III. císařskou korunu. Ř. VII. se uzavřel do Andělského hradu v Římě, ale Normani a Saracéni jej vojensky osvobodili. Jindřich IV. i vzdoropapež uprchli, ale zpustošené město se obrátilo proti Ř. VII. jako příčině všeho neštěstí. Utekl se do Salerna pod ochranu Normanů a tam také 25.5.1085 zemřel. 1606 byl kanonizován.