Savonarola, Girolamo (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Savonarola, Girolamo</span> (1452-1498) Ital. mnich ([[dominikáni, dominikánky (JKI-K)|dominikán]]), reformátor církve, kazatel, odsouzený jako schizmatik a heretik ke smrti oběšením a spálení těla. Od vstupu do řádu (1474) byl pověřen kazatelskou činností; zejm. ve Florencii vystupoval jako obnovitel církve a hlasatel brzkých eschatologických událostí. Požadavkem apoštolské chudoby církve budil nevoli v kléru. 1491 byl zvolen opatem kláštera v San Marcu, kde začal s praktickým zaváděním svých reforem. Když Karel VIII. dobyl Florencii, viděl v tom S. naplňování svých představ o pádu „řím. Babylónu“ a vstoupil do politiky. Vytvořil pro Florencii novou ústavu na náb. základech a využíval svého vlivu k zavádění přísných mravních norem. Jeho odpůrci dosáhli u papeže Alexandra VI. zákaz kazatelské činnosti, který S. neuposlechl a byl následně exkomunikován (1497). S. [[exkomunikace (JKI-K)|exkomunikaci]] zpochybnil tím, že stojí na chybných předpokladech, a v následujícím sporu neuznal ani právoplatnost volby Alexandra VI. Ten pohrozil Florencii [[interdikt (JKI-K)|interdiktem]] a městské úřady S. zatkly a spolu s dvěma řádovými spolubratry odsoudily k smrti. Z hlediska kanonického [[právo církevní, právo kanonické (JKI-K)|práva]] nejsou okolnosti S. sporu úplně vyjasněné; Alexander VI. byl považován za [[maranové (JKI-J)|marana |
+ | <span id="entry">Savonarola, Girolamo</span> (1452-1498) Ital. mnich ([[dominikáni, dominikánky (JKI-K)|dominikán]]), reformátor církve, kazatel, odsouzený jako schizmatik a heretik ke smrti oběšením a spálení těla. Od vstupu do řádu (1474) byl pověřen kazatelskou činností; zejm. ve Florencii vystupoval jako obnovitel církve a hlasatel brzkých eschatologických událostí. Požadavkem apoštolské chudoby církve budil nevoli v kléru. 1491 byl zvolen opatem kláštera v San Marcu, kde začal s praktickým zaváděním svých reforem. Když Karel VIII. dobyl Florencii, viděl v tom S. naplňování svých představ o pádu „řím. Babylónu“ a vstoupil do politiky. Vytvořil pro Florencii novou ústavu na náb. základech a využíval svého vlivu k zavádění přísných mravních norem. Jeho odpůrci dosáhli u papeže Alexandra VI. zákaz kazatelské činnosti, který S. neuposlechl a byl následně exkomunikován (1497). S. [[exkomunikace (JKI-K)|exkomunikaci]] zpochybnil tím, že stojí na chybných předpokladech, a v následujícím sporu neuznal ani právoplatnost volby Alexandra VI. Ten pohrozil Florencii [[interdikt (JKI-K)|interdiktem]] a městské úřady S. zatkly a spolu s dvěma řádovými spolubratry odsoudily k smrti. Z hlediska kanonického [[právo církevní, právo kanonické (JKI-K)|práva]] nejsou okolnosti S. sporu úplně vyjasněné; Alexander VI. byl považován za [[maranové (JKI-J)|marana]], což bylo v rozporu s Gratianovým dekretem (''[[Corpus iuris canonici (JKI-K)|Corpus iuris canonici]]''). S. proto byl zřejmě v právu, přesto dosud římkat. církev nezaujala stanovisko k jeho [[kanonizace (JKI-K)|kanonizaci]]. Čes.: ''Čiňte pokání'', 1935; ''Útěcha mého putování a Poslední meditace nad žalmem Miserere'', 1998. |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
Savonarola, Girolamo (1452-1498) Ital. mnich (dominikán), reformátor církve, kazatel, odsouzený jako schizmatik a heretik ke smrti oběšením a spálení těla. Od vstupu do řádu (1474) byl pověřen kazatelskou činností; zejm. ve Florencii vystupoval jako obnovitel církve a hlasatel brzkých eschatologických událostí. Požadavkem apoštolské chudoby církve budil nevoli v kléru. 1491 byl zvolen opatem kláštera v San Marcu, kde začal s praktickým zaváděním svých reforem. Když Karel VIII. dobyl Florencii, viděl v tom S. naplňování svých představ o pádu „řím. Babylónu“ a vstoupil do politiky. Vytvořil pro Florencii novou ústavu na náb. základech a využíval svého vlivu k zavádění přísných mravních norem. Jeho odpůrci dosáhli u papeže Alexandra VI. zákaz kazatelské činnosti, který S. neuposlechl a byl následně exkomunikován (1497). S. exkomunikaci zpochybnil tím, že stojí na chybných předpokladech, a v následujícím sporu neuznal ani právoplatnost volby Alexandra VI. Ten pohrozil Florencii interdiktem a městské úřady S. zatkly a spolu s dvěma řádovými spolubratry odsoudily k smrti. Z hlediska kanonického práva nejsou okolnosti S. sporu úplně vyjasněné; Alexander VI. byl považován za marana, což bylo v rozporu s Gratianovým dekretem (Corpus iuris canonici). S. proto byl zřejmě v právu, přesto dosud římkat. církev nezaujala stanovisko k jeho kanonizaci. Čes.: Čiňte pokání, 1935; Útěcha mého putování a Poslední meditace nad žalmem Miserere, 1998.