Čikl Václav Alois: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1942-09-04">4. září 1942</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1942-09-04">4. září 1942</time> v Praze</span> |
||
| − | Pravoslavný kněz. Absolvoval reálné gymnázium v Litovli, poté navštěvoval teologické kurzy Církve československé (husitské) v Olomouci. V roce 1922 byl vysvěcen na kněze, působil jako pomocný duchovní v Tovačově. V roce 1924 službu opustil jako stoupenec [[Gorazd|Gorazda]] a vstoupil do České náboženské obce pravoslavné v Praze. V Olomouci nadále působil jako pomocný duchovní a vyučoval náboženství na školách. V letech 1928–38 působil v Přerově, od roku 1938 v Praze. Spolu s [[Petřek Vladimír|Vladimírem Petřkem]] spravoval pražskou církevní obec a její střediska, během druhé světové války tajně křtili Židy. Po atentátu na Reinharda Heydricha pomáhal ukrývat výsadkáře, po jejich odhalení byl zatčen. Spolu s dalšími byl odsouzen k trestu smrti a 4. září 1942 popraven na střelnici v Kobylisích. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939. |
+ | [[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz. Absolvoval reálné gymnázium v Litovli, poté navštěvoval teologické kurzy Církve československé (husitské) v Olomouci. V roce 1922 byl vysvěcen na kněze, působil jako pomocný duchovní v Tovačově. V roce 1924 službu opustil jako stoupenec [[Gorazd|Gorazda]] a vstoupil do České náboženské obce pravoslavné v Praze. V Olomouci nadále působil jako pomocný duchovní a vyučoval náboženství na školách. V letech 1928–38 působil v Přerově, od roku 1938 v Praze. Spolu s [[Petřek Vladimír|Vladimírem Petřkem]] spravoval pražskou církevní obec a její střediska, během druhé světové války tajně křtili Židy. Po atentátu na Reinharda Heydricha pomáhal ukrývat výsadkáře, po jejich odhalení byl zatčen. Spolu s dalšími byl odsouzen k trestu smrti a 4. září 1942 popraven na střelnici v Kobylisích. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Libor Raclavský: ''Cesta k oběti. Životní příběh Aloise Václava Čikla.'' Tigris, Zlín 2014; Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 165–170; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 98–99. |
Libor Raclavský: ''Cesta k oběti. Životní příběh Aloise Václava Čikla.'' Tigris, Zlín 2014; Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 165–170; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 98–99. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]] |
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]] |
||
Aktuální verze z 15. 10. 2025, 19:12
Čikl Václav Alois
ve Slavětíně (okr. Olomouc)
v Praze
Pravoslavný kněz. Absolvoval reálné gymnázium v Litovli, poté navštěvoval teologické kurzy Církve československé (husitské) v Olomouci. V roce 1922 byl vysvěcen na kněze, působil jako pomocný duchovní v Tovačově. V roce 1924 službu opustil jako stoupenec Gorazda a vstoupil do České náboženské obce pravoslavné v Praze. V Olomouci nadále působil jako pomocný duchovní a vyučoval náboženství na školách. V letech 1928–38 působil v Přerově, od roku 1938 v Praze. Spolu s Vladimírem Petřkem spravoval pražskou církevní obec a její střediska, během druhé světové války tajně křtili Židy. Po atentátu na Reinharda Heydricha pomáhal ukrývat výsadkáře, po jejich odhalení byl zatčen. Spolu s dalšími byl odsouzen k trestu smrti a 4. září 1942 popraven na střelnici v Kobylisích. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
Literatura:
Libor Raclavský: Cesta k oběti. Životní příběh Aloise Václava Čikla. Tigris, Zlín 2014; Martin Jindra: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 165–170; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 98–99.