Jelínek Ivan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Novinář a spisovatel [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] orientace. Vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně (1932) a působil jako redaktor ''Lidových novin'' a spolupracovník Československého rozhlasu. Během druhé světové války vedl českou redakci exilové rozhlasové stanice Svobodné Československo ve Francii a později působil ve Velké Británii, kde organizoval rozhlasové programy pro okupované Československo a připravoval vojenské periodikum ''Naše noviny''. Po válce krátce pracoval na československém ministerstvu informací, v roce 1947 se stal zahraničním zpravodajem v Londýně a po únorovém převratu zůstal v exilu. Působil jako novinář v Kanadě a USA, kde pracoval pro české redakce rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Vyučoval češtinu na špionážní škole americké armády (Army Language School, pozdější Defense Language Institute) v Monterey (Kalifornie). Od roku 1956 žil trvale v Londýně, kde byl kulturním redaktorem a externím spolupracovníkem britské BBC až do svého odchodu do penze v roce 1969. Jelínkova literární tvorba je charakteristická hlubokým duchovním rozměrem, reflexí exilu a kulturními odkazy, zejména na antiku a křesťanství. Mezi jeho významná díla patří sbírky ''Nedělní procházka'' (1936), ''Perletě'' (1938), ''Básně 1938–1944'' (1944), ''Ulice břemen'' (1956), ''V sobě letohrad'' (1965), ''Ódy'' (1971), ''Posel'' (1975), ''Kolová stavba'' (1980), ''Akropolis'' (1982), ''Se sluncem na prsou a lvem'' (1986), ''Hoře věčnosti'' (1988) a ''Bocca della verità'' (1988). V próze vyniká autobiografický román ''Potápěči'' (1994) a vzpomínková kniha ''Jablko se kouše'' (1994). Za svou literární činnost obdržel řadu ocenění, včetně čestného občanství města Kyjova (1993), Ceny Jana Zahradníčka (1995), čestného občanství města Brna (1996) a Medaile Za zásluhy I. stupně (1998). |
Novinář a spisovatel [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] orientace. Vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně (1932) a působil jako redaktor ''Lidových novin'' a spolupracovník Československého rozhlasu. Během druhé světové války vedl českou redakci exilové rozhlasové stanice Svobodné Československo ve Francii a později působil ve Velké Británii, kde organizoval rozhlasové programy pro okupované Československo a připravoval vojenské periodikum ''Naše noviny''. Po válce krátce pracoval na československém ministerstvu informací, v roce 1947 se stal zahraničním zpravodajem v Londýně a po únorovém převratu zůstal v exilu. Působil jako novinář v Kanadě a USA, kde pracoval pro české redakce rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Vyučoval češtinu na špionážní škole americké armády (Army Language School, pozdější Defense Language Institute) v Monterey (Kalifornie). Od roku 1956 žil trvale v Londýně, kde byl kulturním redaktorem a externím spolupracovníkem britské BBC až do svého odchodu do penze v roce 1969. Jelínkova literární tvorba je charakteristická hlubokým duchovním rozměrem, reflexí exilu a kulturními odkazy, zejména na antiku a křesťanství. Mezi jeho významná díla patří sbírky ''Nedělní procházka'' (1936), ''Perletě'' (1938), ''Básně 1938–1944'' (1944), ''Ulice břemen'' (1956), ''V sobě letohrad'' (1965), ''Ódy'' (1971), ''Posel'' (1975), ''Kolová stavba'' (1980), ''Akropolis'' (1982), ''Se sluncem na prsou a lvem'' (1986), ''Hoře věčnosti'' (1988) a ''Bocca della verità'' (1988). V próze vyniká autobiografický román ''Potápěči'' (1994) a vzpomínková kniha ''Jablko se kouše'' (1994). Za svou literární činnost obdržel řadu ocenění, včetně čestného občanství města Kyjova (1993), Ceny Jana Zahradníčka (1995), čestného občanství města Brna (1996) a Medaile Za zásluhy I. stupně (1998). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Jelínek Ivan
v Kyjově (okr. Hodonín)
v Londýně (Spojené království)
Novinář a spisovatel římskokatolické orientace. Vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně (1932) a působil jako redaktor Lidových novin a spolupracovník Československého rozhlasu. Během druhé světové války vedl českou redakci exilové rozhlasové stanice Svobodné Československo ve Francii a později působil ve Velké Británii, kde organizoval rozhlasové programy pro okupované Československo a připravoval vojenské periodikum Naše noviny. Po válce krátce pracoval na československém ministerstvu informací, v roce 1947 se stal zahraničním zpravodajem v Londýně a po únorovém převratu zůstal v exilu. Působil jako novinář v Kanadě a USA, kde pracoval pro české redakce rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Vyučoval češtinu na špionážní škole americké armády (Army Language School, pozdější Defense Language Institute) v Monterey (Kalifornie). Od roku 1956 žil trvale v Londýně, kde byl kulturním redaktorem a externím spolupracovníkem britské BBC až do svého odchodu do penze v roce 1969. Jelínkova literární tvorba je charakteristická hlubokým duchovním rozměrem, reflexí exilu a kulturními odkazy, zejména na antiku a křesťanství. Mezi jeho významná díla patří sbírky Nedělní procházka (1936), Perletě (1938), Básně 1938–1944 (1944), Ulice břemen (1956), V sobě letohrad (1965), Ódy (1971), Posel (1975), Kolová stavba (1980), Akropolis (1982), Se sluncem na prsou a lvem (1986), Hoře věčnosti (1988) a Bocca della verità (1988). V próze vyniká autobiografický román Potápěči (1994) a vzpomínková kniha Jablko se kouše (1994). Za svou literární činnost obdržel řadu ocenění, včetně čestného občanství města Kyjova (1993), Ceny Jana Zahradníčka (1995), čestného občanství města Brna (1996) a Medaile Za zásluhy I. stupně (1998).