Linhart František: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1959-04-18">18. dubna 1959</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1959-04-18">18. dubna 1959</time> v Praze</span> |
||
| − | Teolog a filosof [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z římskokatolické rodiny, k reformované církvi přestoupil v roce 1911 pod vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]. Maturoval na gymnáziu v Třebíči (1901), pak studoval Filosofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (absolv. 1906), kde později získal i doktorát (PhDr. 1920). Působil jako středoškolský profesor, v roce 1921 se habilitoval z filosofie náboženství na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě. Na této fakultě byl v roce 1927 jmenován mimořádným a v roce 1931 řádným profesorem filosofie a dějin náboženství, dvakrát byl zvolen děkanem (1932–33, 1948–49). Byl redaktorem časopisu ''Kostnické jiskry'' (1925–30), v letech 1936–39 vydával vlastní časopis ''Nová cesta''. Linhart byl ovlivněn T. G. Masarykem a liberálními teology, jejichž myšlenky celoživotně rozvíjel (''Náboženství a kultura'', 1925; ''Úvod do filosofie náboženství'', 1930), a především křesťanským socialismem L. Ragaze (''Leonhard Ragaz, prorok naší doby'', 1935; překládal i jeho spisy). Z těchto pozic kritizoval německý nacismus, po druhé světové válce usiloval o sblížení evangelického křesťanství s marxismem (''Dialektický materialismus a křesťanství'', 1947). Jeho liberálněteologické pojetí víry však již nepřitahovalo a Linhart zůstal na fakultě i v církvi okrajovou postavou. |
+ | Teolog a filosof [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z [[Církev římskokatolická|římskokatolické rodiny]], k reformované církvi přestoupil v roce 1911 pod vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]. Maturoval na gymnáziu v Třebíči (1901), pak studoval Filosofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (absolv. 1906), kde později získal i doktorát (PhDr. 1920). Působil jako středoškolský profesor, v roce 1921 se habilitoval z filosofie náboženství na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě. Na této fakultě byl v roce 1927 jmenován mimořádným a v roce 1931 řádným profesorem filosofie a dějin náboženství, dvakrát byl zvolen děkanem (1932–33, 1948–49). Byl redaktorem časopisu ''Kostnické jiskry'' (1925–30), v letech 1936–39 vydával vlastní časopis ''Nová cesta''. Linhart byl ovlivněn T. G. Masarykem a liberálními teology, jejichž myšlenky celoživotně rozvíjel (''Náboženství a kultura'', 1925; ''Úvod do filosofie náboženství'', 1930), a především křesťanským socialismem L. Ragaze (''Leonhard Ragaz, prorok naší doby'', 1935; překládal i jeho spisy). Z těchto pozic kritizoval německý nacismus, po druhé světové válce usiloval o sblížení evangelického křesťanství s marxismem (''Dialektický materialismus a křesťanství'', 1947). Jeho liberálněteologické pojetí víry však již nepřitahovalo a Linhart zůstal na fakultě i v církvi okrajovou postavou. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství.'' Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 124–130. |
Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství.'' Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 124–130. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Aktuální verze z 17. 10. 2025, 17:06
Linhart František
v Kracovicích (dnes součást obce Stařeč, okr. Třebíč)
v Praze
Teolog a filosof Českobratrské církve evangelické. Pocházel z římskokatolické rodiny, k reformované církvi přestoupil v roce 1911 pod vlivem T. G. Masaryka. Maturoval na gymnáziu v Třebíči (1901), pak studoval Filosofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (absolv. 1906), kde později získal i doktorát (PhDr. 1920). Působil jako středoškolský profesor, v roce 1921 se habilitoval z filosofie náboženství na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě. Na této fakultě byl v roce 1927 jmenován mimořádným a v roce 1931 řádným profesorem filosofie a dějin náboženství, dvakrát byl zvolen děkanem (1932–33, 1948–49). Byl redaktorem časopisu Kostnické jiskry (1925–30), v letech 1936–39 vydával vlastní časopis Nová cesta. Linhart byl ovlivněn T. G. Masarykem a liberálními teology, jejichž myšlenky celoživotně rozvíjel (Náboženství a kultura, 1925; Úvod do filosofie náboženství, 1930), a především křesťanským socialismem L. Ragaze (Leonhard Ragaz, prorok naší doby, 1935; překládal i jeho spisy). Z těchto pozic kritizoval německý nacismus, po druhé světové válce usiloval o sblížení evangelického křesťanství s marxismem (Dialektický materialismus a křesťanství, 1947). Jeho liberálněteologické pojetí víry však již nepřitahovalo a Linhart zůstal na fakultě i v církvi okrajovou postavou.
Literatura:
Tomáš Bubík: Úvod do české filozofie náboženství. Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 124–130.