Měšťan Antonín: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Polonista, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Maturoval na reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích (1949), poté vystudoval polonistiku a rusistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1953). Po studiích působil jako překladatel a v roce 1954 nastoupil do Slovanského ústavu ČSAV. V roce 1959 obhájil kandidátskou práci ''Polsko a Poláci v českém písemnictví 16. století'' (CSc.). V roce 1966 přijal pozvání na univerzitu v německém Freiburgu, kde vyučoval češtinu a polštinu, a po roce 1968 zůstal v emigraci. V roce 1971 habilitoval a v roce 1974 byl jmenován mimořádným, od roku 1980 řádným profesorem slavistiky. Krátce působil také v Heidelbergu. Jako exilový vědec přispíval články do pařížských ''Svědectví'' a newyorských ''Proměn'' a spolupracoval s rozhlasem Svobodná Evropa. V osmdesátých letech napsal německojazyčné dějiny české literatury 19. a 20. století (''Česká literatura 1785–1985,'' 1987). Po roce 1989 paralelně působil v Německu i v České republice, letech 1992–98 byl ředitelem obnoveného Slovanského ústavu AV ČR v Praze. Od roku 1994 až do své smrti vedl sborník ''Germanoslavica''. Jeho hlavní výzkumnou oblastí byly česko-polské literární vztahy, zejména v období humanismu a baroka, ale i později (''Češi, Slováci a Poláci po roce 1945'', 1975; ''Geschichte der tschechischen Literatur im 19. und 20. Jahrhundert'', 1984; ''Wörterbuch zu Karel Hynek Mácha: „Máj“'', 1988; ''Česká literatura mezi Němci a Slovany'', 2002). Nositel Medaile Za zásluhy (2002) a Spolkového záslužného kříže. |
Polonista, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Maturoval na reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích (1949), poté vystudoval polonistiku a rusistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1953). Po studiích působil jako překladatel a v roce 1954 nastoupil do Slovanského ústavu ČSAV. V roce 1959 obhájil kandidátskou práci ''Polsko a Poláci v českém písemnictví 16. století'' (CSc.). V roce 1966 přijal pozvání na univerzitu v německém Freiburgu, kde vyučoval češtinu a polštinu, a po roce 1968 zůstal v emigraci. V roce 1971 habilitoval a v roce 1974 byl jmenován mimořádným, od roku 1980 řádným profesorem slavistiky. Krátce působil také v Heidelbergu. Jako exilový vědec přispíval články do pařížských ''Svědectví'' a newyorských ''Proměn'' a spolupracoval s rozhlasem Svobodná Evropa. V osmdesátých letech napsal německojazyčné dějiny české literatury 19. a 20. století (''Česká literatura 1785–1985,'' 1987). Po roce 1989 paralelně působil v Německu i v České republice, letech 1992–98 byl ředitelem obnoveného Slovanského ústavu AV ČR v Praze. Od roku 1994 až do své smrti vedl sborník ''Germanoslavica''. Jeho hlavní výzkumnou oblastí byly česko-polské literární vztahy, zejména v období humanismu a baroka, ale i později (''Češi, Slováci a Poláci po roce 1945'', 1975; ''Geschichte der tschechischen Literatur im 19. und 20. Jahrhundert'', 1984; ''Wörterbuch zu Karel Hynek Mácha: „Máj“'', 1988; ''Česká literatura mezi Němci a Slovany'', 2002). Nositel Medaile Za zásluhy (2002) a Spolkového záslužného kříže. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 21:04
Měšťan Antonín
v Praze
ve Freiburgu im Breisgau (Německo)
Polonista, člen římskokatolické církve. Maturoval na reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích (1949), poté vystudoval polonistiku a rusistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1953). Po studiích působil jako překladatel a v roce 1954 nastoupil do Slovanského ústavu ČSAV. V roce 1959 obhájil kandidátskou práci Polsko a Poláci v českém písemnictví 16. století (CSc.). V roce 1966 přijal pozvání na univerzitu v německém Freiburgu, kde vyučoval češtinu a polštinu, a po roce 1968 zůstal v emigraci. V roce 1971 habilitoval a v roce 1974 byl jmenován mimořádným, od roku 1980 řádným profesorem slavistiky. Krátce působil také v Heidelbergu. Jako exilový vědec přispíval články do pařížských Svědectví a newyorských Proměn a spolupracoval s rozhlasem Svobodná Evropa. V osmdesátých letech napsal německojazyčné dějiny české literatury 19. a 20. století (Česká literatura 1785–1985, 1987). Po roce 1989 paralelně působil v Německu i v České republice, letech 1992–98 byl ředitelem obnoveného Slovanského ústavu AV ČR v Praze. Od roku 1994 až do své smrti vedl sborník Germanoslavica. Jeho hlavní výzkumnou oblastí byly česko-polské literární vztahy, zejména v období humanismu a baroka, ale i později (Češi, Slováci a Poláci po roce 1945, 1975; Geschichte der tschechischen Literatur im 19. und 20. Jahrhundert, 1984; Wörterbuch zu Karel Hynek Mácha: „Máj“, 1988; Česká literatura mezi Němci a Slovany, 2002). Nositel Medaile Za zásluhy (2002) a Spolkového záslužného kříže.