Novotný Adolf: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1968-05-22">22. května 1968</time> v Praze</span>
  
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1968-05-22">22. května 1968</time> v Praze</span>
   
−
Farář a teolog reformované církve / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn konvertity k reformované církvi, úředníka Adolfa Novotného (1854–1928), vystudoval gymnázium v rodišti a evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1914, během studií stáže v Halle, Edinburghu a Lipsku). Krátce byl vikářem reformované církve v Kloboukách u Brna (1916), pak farářem v Chocni (1916–20). Po vzniku Československa se podílel na přestupovém hnutí, 1920–37 byl farářem ČCE v Hradci Králové, 1937–45 v Krabčicích. Angažoval se rovněž jako organizátor nedělních škol (od 1922 sekretář Svazu nedělních škol, redaktor ''Nedělní besídky''), roku 1929 založil letní evangelický tábor v Bělči nad Orlicí. V roce 1932 získal doktorát (ThDr.) na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě, roku 1939 se tamtéž habilitoval z praktické teologie. Odmítl přitom jak liberální teologii, tak nastupující barthismus. V roce 1945 byl na fakultu, resp. později i Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu povolán jako profesor, avšak roku 1953 byl nuceně penzionován. Novotný je autorem několika děl z oblasti praktické teologie (''Co nejprve'', 1924; ''Kus vlastní půdy'', 1924; ''Lid zvláštní'', 1934; ''Sto let praktické theologie'', 1938) a sbírek kázání (''Návrat synů k otcům'', 1929; ''Vybitý akumulátor'', 1937; ''Boží poslové'', 1937), v obou případech zaměřených především na děti a mládež. Jeho nejvýznamnějším dílem je však ''Biblický slovník'' (1935), dodnes nejrozsáhlejší původní český výkladový slovník biblických pojmů. Novotného synem byl grafik Jan Blahoslav Novotný (1917–1983), vnukem je scénárista a spisovatel [[Novotný David Jan|David Jan Novotný]].
 +
Farář a teolog reformované církve, resp. později [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn konvertity k reformované církvi, úředníka Adolfa Novotného (1854–1928), vystudoval gymnázium v rodišti a evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1914, během studií stáže v Halle, Edinburghu a Lipsku). Krátce byl vikářem reformované církve v Kloboukách u Brna (1916), pak farářem v Chocni (1916–20). Po vzniku Československa se podílel na přestupovém hnutí, 1920–37 byl farářem ČCE v Hradci Králové, 1937–45 v Krabčicích. Angažoval se rovněž jako organizátor nedělních škol (od 1922 sekretář Svazu nedělních škol, redaktor ''Nedělní besídky''), roku 1929 založil letní evangelický tábor v Bělči nad Orlicí. V roce 1932 získal doktorát (ThDr.) na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě, roku 1939 se tamtéž habilitoval z praktické teologie. Odmítl přitom jak liberální teologii, tak nastupující barthismus. V roce 1945 byl na fakultu, resp. později i Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu povolán jako profesor, avšak roku 1953 byl nuceně penzionován. Novotný je autorem několika děl z oblasti praktické teologie (''Co nejprve'', 1924; ''Kus vlastní půdy'', 1924; ''Lid zvláštní'', 1934; ''Sto let praktické theologie'', 1938) a sbírek kázání (''Návrat synů k otcům'', 1929; ''Vybitý akumulátor'', 1937; ''Boží poslové'', 1937), v obou případech zaměřených především na děti a mládež. Jeho nejvýznamnějším dílem je však ''Biblický slovník'' (1935), dodnes nejrozsáhlejší původní český výkladový slovník biblických pojmů. Novotného synem byl grafik Jan Blahoslav Novotný (1917–1983), vnukem je scénárista a spisovatel [[Novotný David Jan|David Jan Novotný]].
   
 
<span class="section_title">Literatura:</span><br />
  
<span class="section_title">Literatura:</span><br />
 
Josef Smolík: „Profesor Adolf Novotný.“ ''Křesťanská revue'' 59, 1992, s. 27–31, 53–54.
  
Josef Smolík: „Profesor Adolf Novotný.“ ''Křesťanská revue'' 59, 1992, s. 27–31, 53–54.
   
−
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
 +
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
   
 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
  
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

Aktuální verze z 18. 10. 2025, 18:49

Novotný Adolf


v Královských Vinohradech (dnes součást Prahy)
v Praze

Farář a teolog reformované církve, resp. později Českobratrské církve evangelické. Syn konvertity k reformované církvi, úředníka Adolfa Novotného (1854–1928), vystudoval gymnázium v rodišti a evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1914, během studií stáže v Halle, Edinburghu a Lipsku). Krátce byl vikářem reformované církve v Kloboukách u Brna (1916), pak farářem v Chocni (1916–20). Po vzniku Československa se podílel na přestupovém hnutí, 1920–37 byl farářem ČCE v Hradci Králové, 1937–45 v Krabčicích. Angažoval se rovněž jako organizátor nedělních škol (od 1922 sekretář Svazu nedělních škol, redaktor Nedělní besídky), roku 1929 založil letní evangelický tábor v Bělči nad Orlicí. V roce 1932 získal doktorát (ThDr.) na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě, roku 1939 se tamtéž habilitoval z praktické teologie. Odmítl přitom jak liberální teologii, tak nastupující barthismus. V roce 1945 byl na fakultu, resp. později i Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu povolán jako profesor, avšak roku 1953 byl nuceně penzionován. Novotný je autorem několika děl z oblasti praktické teologie (Co nejprve, 1924; Kus vlastní půdy, 1924; Lid zvláštní, 1934; Sto let praktické theologie, 1938) a sbírek kázání (Návrat synů k otcům, 1929; Vybitý akumulátor, 1937; Boží poslové, 1937), v obou případech zaměřených především na děti a mládež. Jeho nejvýznamnějším dílem je však Biblický slovník (1935), dodnes nejrozsáhlejší původní český výkladový slovník biblických pojmů. Novotného synem byl grafik Jan Blahoslav Novotný (1917–1983), vnukem je scénárista a spisovatel David Jan Novotný.

Literatura:
Josef Smolík: „Profesor Adolf Novotný.“ Křesťanská revue 59, 1992, s. 27–31, 53–54.

Zdeněk R. Nešpor