Salajka Antonín: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz. Absolvoval bohoslovecká studia na Karlově univerzitě v Praze, poté jako první Čech získal doktorát na Papežském východním ústavu v Římě (1930). Roku 1936 promoval na Teologické fakultě Karlovy univerzity, kde se zabýval naukou o vycházení Ducha svatého ve východní teologii. Od třicátých let působil jako středoškolský profesor náboženství, v roce 1945 se habilitoval pro obor orientální teologie. Vyučoval rovněž na diecézním učilišti v Brně, v roce 1950 byl jmenován profesorem církevní slovanštiny na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V letech 1955–73 zde vedl katedru dogmaticko-morální, krátce působil také jako proděkan. Věnoval se výuce ruštiny, staroslověnštiny, dogmatiky, morální teologie a otázkám křesťanského Východu. Teologicky se specializoval na christologii, soteriologii, eklesiologii a ekumenismus. Byl jmenován čestným konzistorním radou (1971). Je autorem více než pěti set odborných studií, článků a recenzí, publikovaných zejména v ''Časopisu katolického duchovenstva'', ''Duchovním pastýři'' a ''Hlídce''. Knižně ''Nauka východních odloučených theologů...'' (1936), ''Ve světle víry. Katolická věrouka'' (1945), ''Theologia dogmatica specialis'' (1951–63), ''Úvod do studia staroslověnského jazyka a písemnictví'' (1967) či edice ''Konstantin-Kyrill aus Thessalonike'' (1969). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz. Absolvoval bohoslovecká studia na Karlově univerzitě v Praze, poté jako první Čech získal doktorát na Papežském východním ústavu v Římě (1930). Roku 1936 promoval na Teologické fakultě Karlovy univerzity, kde se zabýval naukou o vycházení Ducha svatého ve východní teologii. Od třicátých let působil jako středoškolský profesor náboženství, v roce 1945 se habilitoval pro obor orientální teologie. Vyučoval rovněž na diecézním učilišti v Brně, v roce 1950 byl jmenován profesorem církevní slovanštiny na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V letech 1955–73 zde vedl katedru dogmaticko-morální, krátce působil také jako proděkan. Věnoval se výuce ruštiny, staroslověnštiny, dogmatiky, morální teologie a otázkám křesťanského Východu. Teologicky se specializoval na christologii, soteriologii, eklesiologii a ekumenismus. Byl jmenován čestným konzistorním radou (1971). Je autorem více než pěti set odborných studií, článků a recenzí, publikovaných zejména v ''Časopisu katolického duchovenstva'', ''Duchovním pastýři'' a ''Hlídce''. Knižně ''Nauka východních odloučených theologů...'' (1936), ''Ve světle víry. Katolická věrouka'' (1945), ''Theologia dogmatica specialis'' (1951–63), ''Úvod do studia staroslověnského jazyka a písemnictví'' (1967) či edice ''Konstantin-Kyrill aus Thessalonike'' (1969). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Salajka Antonín
v Moravské Nové Vsi (okr. Břeclav)
v Praze
Římskokatolický kněz. Absolvoval bohoslovecká studia na Karlově univerzitě v Praze, poté jako první Čech získal doktorát na Papežském východním ústavu v Římě (1930). Roku 1936 promoval na Teologické fakultě Karlovy univerzity, kde se zabýval naukou o vycházení Ducha svatého ve východní teologii. Od třicátých let působil jako středoškolský profesor náboženství, v roce 1945 se habilitoval pro obor orientální teologie. Vyučoval rovněž na diecézním učilišti v Brně, v roce 1950 byl jmenován profesorem církevní slovanštiny na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V letech 1955–73 zde vedl katedru dogmaticko-morální, krátce působil také jako proděkan. Věnoval se výuce ruštiny, staroslověnštiny, dogmatiky, morální teologie a otázkám křesťanského Východu. Teologicky se specializoval na christologii, soteriologii, eklesiologii a ekumenismus. Byl jmenován čestným konzistorním radou (1971). Je autorem více než pěti set odborných studií, článků a recenzí, publikovaných zejména v Časopisu katolického duchovenstva, Duchovním pastýři a Hlídce. Knižně Nauka východních odloučených theologů... (1936), Ve světle víry. Katolická věrouka (1945), Theologia dogmatica specialis (1951–63), Úvod do studia staroslověnského jazyka a písemnictví (1967) či edice Konstantin-Kyrill aus Thessalonike (1969).