Wernisch Martin: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
imported>ZRN
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 5: Řádek 5:
 
Teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], historik teologie. Syn básníka Ivana Wernische (* 1942) a ilustrátorky Heleny Wernischové (* 1942), bratr spisovatele Ewalda Murrera (vl. jm. Michal Wernisch, * 1964). Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1988, během studia stáž v Zürichu), na níž získal i doktorát (ThDr. 1992). Krátce působil jako vikář ČCE v Chomutově a Kadani (1988–91), v letech 1990–91 zároveň postgraduálně studoval v Tübingen. V roce 1991 se stal odborným asistentem, v roce 2003 docentem a v roce 2020 profesorem katedry církevních dějin Evangelické teologické fakulty UK, kterou od roku 2004 také vede. Jako církevní historik se věnuje především dějinám reformace a jejím teologickým proudům (''Husitství'', 2003; obsáhlé úvody v edicích ''Mystika a reformace'', 2007; ''Politické myšlení evropské reformace'', 2011; Martin Luther: ''Výbor z díla'', 2017; ''Evropská reformace, čeští evangelíci a jejich jubilea'', 2018), reformační autory rovněž překládá (mj. ''Kniha svornosti'', 2006). Podílel se na christologické čítance ''Hledání Ježíšovy tváře'' (2011) a nastínil specický charakter církevních dějin (''Církevní dějiny jako koncept'', 2021).
 
Teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], historik teologie. Syn básníka Ivana Wernische (* 1942) a ilustrátorky Heleny Wernischové (* 1942), bratr spisovatele Ewalda Murrera (vl. jm. Michal Wernisch, * 1964). Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1988, během studia stáž v Zürichu), na níž získal i doktorát (ThDr. 1992). Krátce působil jako vikář ČCE v Chomutově a Kadani (1988–91), v letech 1990–91 zároveň postgraduálně studoval v Tübingen. V roce 1991 se stal odborným asistentem, v roce 2003 docentem a v roce 2020 profesorem katedry církevních dějin Evangelické teologické fakulty UK, kterou od roku 2004 také vede. Jako církevní historik se věnuje především dějinám reformace a jejím teologickým proudům (''Husitství'', 2003; obsáhlé úvody v edicích ''Mystika a reformace'', 2007; ''Politické myšlení evropské reformace'', 2011; Martin Luther: ''Výbor z díla'', 2017; ''Evropská reformace, čeští evangelíci a jejich jubilea'', 2018), reformační autory rovněž překládá (mj. ''Kniha svornosti'', 2006). Podílel se na christologické čítance ''Hledání Ježíšovy tváře'' (2011) a nastínil specický charakter církevních dějin (''Církevní dějiny jako koncept'', 2021).
   
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
   
 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04

Wernisch Martin


v Praze

Teolog Českobratrské církve evangelické, historik teologie. Syn básníka Ivana Wernische (* 1942) a ilustrátorky Heleny Wernischové (* 1942), bratr spisovatele Ewalda Murrera (vl. jm. Michal Wernisch, * 1964). Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1988, během studia stáž v Zürichu), na níž získal i doktorát (ThDr. 1992). Krátce působil jako vikář ČCE v Chomutově a Kadani (1988–91), v letech 1990–91 zároveň postgraduálně studoval v Tübingen. V roce 1991 se stal odborným asistentem, v roce 2003 docentem a v roce 2020 profesorem katedry církevních dějin Evangelické teologické fakulty UK, kterou od roku 2004 také vede. Jako církevní historik se věnuje především dějinám reformace a jejím teologickým proudům (Husitství, 2003; obsáhlé úvody v edicích Mystika a reformace, 2007; Politické myšlení evropské reformace, 2011; Martin Luther: Výbor z díla, 2017; Evropská reformace, čeští evangelíci a jejich jubilea, 2018), reformační autory rovněž překládá (mj. Kniha svornosti, 2006). Podílel se na christologické čítance Hledání Ježíšovy tváře (2011) a nastínil specický charakter církevních dějin (Církevní dějiny jako koncept, 2021).

Zdeněk R. Nešpor