Bauer František: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1967-10-01">1. října 1967</time> v Praze</span>
  
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1967-10-01">1. října 1967</time> v Praze</span>
   
−
Novinář, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin.  Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů.  Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939.  Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností.  Mezi jeho významná díla patří např. ''Můj boj – Hitler o sobě a svých cílech'' (1936), ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Mein Kampf očima historiků'' (1994), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020) .
 +
Novinář, původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz. Vysvěcen byl v roce 1921, avšak roku 1925 z církve vystoupil a věnoval se žurnalistice. Zároveň studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin.  Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů.  Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939.  Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností.  Mezi jeho významná díla patří např. ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020); parafrázoval dílo Adolfa Hitlera ''Můj boj - Hitler o svých cílech'' (1936).
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />

Aktuální verze z 5. 11. 2025, 14:56

Bauer František


v Turnově (okr. Semily)
v Praze

Novinář, původně římskokatolický kněz. Vysvěcen byl v roce 1921, avšak roku 1925 z církve vystoupil a věnoval se žurnalistice. Zároveň studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin.  Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v Českém slově, Národních listech a Národní politice, kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů.  Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939.  Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností.  Mezi jeho významná díla patří např. Machiavelli a machiavellismus (1940), Bismarck, diplomat a státník (1941), Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945 (2020); parafrázoval dílo Adolfa Hitlera Můj boj - Hitler o svých cílech (1936).

Rostislav Gramskopf