Cohorna Josef (Jan): Porovnání verzí

imported>ZRN
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1940-12-22">22. prosince 1940</time> v Humpolci (okr. Pelhřimov)</span>
  
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1940-12-22">22. prosince 1940</time> v Humpolci (okr. Pelhřimov)</span>
   
−
Farář [[Evangelická církev augsburského vyznání|augsburské církve]]. Studoval na gymnáziu a evangelické teologické fakultě ve Vídni (absolv. 1892, během studia stáž v Erlangen). Po ordinaci se stal vikářem ve Valteřicích (1896), přičinil se o osamostatnění tamního sboru a zůstal jeho prvním farářem (1896–98), pak přešel do Vilémova (1898–1900, uprázdněný sbor pak ještě čtyři roky administroval) a Humpolce (1900–20). Krátce byl jedním z redaktorů ''Evanjelického církevníku'', ale protože odmítal unionistickou linii [[Hrejsa Ferdinand|Ferdinanda Hrejsy]], založil si vlastní, důsledně luterský časopis ''Český evanjelík'' (1906–13, redaktorem byl v letech 1906–08 a 1913, pak se časopis sloučil s Církevníkem). V Humpolci v roce 1908 rovněž založil evangelický sirotčinec (fungoval do dvacátých let). Církevní vývoj českých evangelíků, směřující ke spojení luterské a reformované církve, nevítal, a když k němu došlo a bylo zjevné, že luterské prvky budou v ČCE potlačovány, podobně jako několik dalších luterských farářů přešel do slovenské evangelické církve (1920–38? profesor na církevním gymnáziu v Lučenci). Jeho nejvýznamnějším teologickým dílem je výklad Lutherova ''Malého katechismu'' (1912), který nebyl dobře přijat pro své pravověří (uplatnil se však v českých sborech ve Slezsku), na odpočinku napsal kratší studii ''Jan Jeník, kazatel českých vyhnanců v Berlíně a první dva čeští misionáři mezi pohany Josef Daniel Jeník a Karel August Pácalt'' (1940).
 +
Farář augsburské církve (dnes součást [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]). Studoval na gymnáziu a evangelické teologické fakultě ve Vídni (absolv. 1892, během studia stáž v Erlangen). Po ordinaci se stal vikářem ve Valteřicích (1896), přičinil se o osamostatnění tamního sboru a zůstal jeho prvním farářem (1896–98), pak přešel do Vilémova (1898–1900, uprázdněný sbor pak ještě čtyři roky administroval) a Humpolce (1900–20). Krátce byl jedním z redaktorů ''Evanjelického církevníku'', ale protože odmítal unionistickou linii [[Hrejsa Ferdinand|Ferdinanda Hrejsy]], založil si vlastní, důsledně luterský časopis ''Český evanjelík'' (1906–13, redaktorem byl v letech 1906–08 a 1913, pak se časopis sloučil s Církevníkem). V Humpolci v roce 1908 rovněž založil evangelický sirotčinec (fungoval do dvacátých let). Církevní vývoj českých evangelíků, směřující ke spojení luterské a reformované církve, nevítal, a když k němu došlo a bylo zjevné, že luterské prvky budou v ČCE potlačovány, podobně jako několik dalších luterských farářů přešel do slovenské evangelické církve (1920–38? profesor na církevním gymnáziu v Lučenci). Jeho nejvýznamnějším teologickým dílem je výklad Lutherova ''Malého katechismu'' (1912), který nebyl dobře přijat pro své pravověří (uplatnil se však v českých sborech ve Slezsku), na odpočinku napsal kratší studii ''Jan Jeník, kazatel českých vyhnanců v Berlíně a první dva čeští misionáři mezi pohany Josef Daniel Jeník a Karel August Pácalt'' (1940).
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

Aktuální verze z 15. 10. 2025, 19:02

Cohorna Josef (Jan)


v Bohuslavicích (okr. Náchod)
v Humpolci (okr. Pelhřimov)

Farář augsburské církve (dnes součást Českobratrské církve evangelické). Studoval na gymnáziu a evangelické teologické fakultě ve Vídni (absolv. 1892, během studia stáž v Erlangen). Po ordinaci se stal vikářem ve Valteřicích (1896), přičinil se o osamostatnění tamního sboru a zůstal jeho prvním farářem (1896–98), pak přešel do Vilémova (1898–1900, uprázdněný sbor pak ještě čtyři roky administroval) a Humpolce (1900–20). Krátce byl jedním z redaktorů Evanjelického církevníku, ale protože odmítal unionistickou linii Ferdinanda Hrejsy, založil si vlastní, důsledně luterský časopis Český evanjelík (1906–13, redaktorem byl v letech 1906–08 a 1913, pak se časopis sloučil s Církevníkem). V Humpolci v roce 1908 rovněž založil evangelický sirotčinec (fungoval do dvacátých let). Církevní vývoj českých evangelíků, směřující ke spojení luterské a reformované církve, nevítal, a když k němu došlo a bylo zjevné, že luterské prvky budou v ČCE potlačovány, podobně jako několik dalších luterských farářů přešel do slovenské evangelické církve (1920–38? profesor na církevním gymnáziu v Lučenci). Jeho nejvýznamnějším teologickým dílem je výklad Lutherova Malého katechismu (1912), který nebyl dobře přijat pro své pravověří (uplatnil se však v českých sborech ve Slezsku), na odpočinku napsal kratší studii Jan Jeník, kazatel českých vyhnanců v Berlíně a první dva čeští misionáři mezi pohany Josef Daniel Jeník a Karel August Pácalt (1940).

Zdeněk R. Nešpor