Hanuš Miroslav: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1995-09-26">26. září 1995</time> v Chrudimi</span>
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1995-09-26">26. září 1995</time> v Chrudimi</span>
   
Spisovatel, člen Jednoty českobratrské / [[Církev bratrská|Církve bratrské]]. Pocházel z rodiny dělníka, později úředníka, vystudoval gymnázium v Praze (maturita 1926) a historii a geografii na Filosofické fakultě UK (absolv. 1931). Působil jako učitel na měšťankách (Horní Olešná, Šilperk/Štíty), od roku 1937 do penzionování v roce 1968 na středních školách v Chrudimi. Je autorem řady psychologických románů (''Na trati je mlha'', 1940; ''Pavel a Gertruda'', 1941; ''Méněcennost'', 1942; ''Bílá cesta mužů'', 1943; ''Petr a Kristina'', 1944; ''Já – spravedlnost'', 1946; ''Legenda o Tomášovi'', 1947; ''Být zrnkem soli'', 1949; ''Expedice Elauné'', 1985) a souborů povídek (''Slyším tvou krásu'', 1941; ''Strach'', 1946; ''Dva příběhy o pomoci'', 1947; ''Ze světa zkamenělého slunce'', 1954; ''Jana'', 1963; ''Slunce toho rána'', 1966; ''Čtvrtý rozměr'', 1968; ''Tři variace na lásku'', 1981; ''Znepokojiví hosté'', 1982; ''Útesy pod hladinou'', 1987; ''Dary snů a času'', 1993), psal rovněž cestopisné prózy (''Setkání na pakku'', 1950) a románové zpracování života J. A. Komenského (''Osud národa'', 1957; ''Poutník v Amsterodamu'', 1960). V raných románech zdůrazňoval vnitřní etický zápas člověka, v ideálním případě směřující k náboženství (o jeho popularizaci se zasloužil spolucírkevník [[Verner Samuel|Samuel Verner]]), později takto zpracovával skutečné osoby a události (R. Amundsen, R. E. Byrd, J. A. Komenský, fikce o poválečných osudech Adolfa Hitlera). Pozdní tvorbou – inklinující ke kratším útvarům – se dostával do oblasti sci-fi. V prózách pro mládež zdůrazňoval motiv kamarádství.
+
Spisovatel, člen Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z rodiny dělníka, později úředníka, vystudoval gymnázium v Praze (maturita 1926) a historii a geografii na Filosofické fakultě UK (absolv. 1931). Působil jako učitel na měšťankách (Horní Olešná, Šilperk/Štíty), od roku 1937 do penzionování v roce 1968 na středních školách v Chrudimi. Je autorem řady psychologických románů (''Na trati je mlha'', 1940; ''Pavel a Gertruda'', 1941; ''Méněcennost'', 1942; ''Bílá cesta mužů'', 1943; ''Petr a Kristina'', 1944; ''Já – spravedlnost'', 1946; ''Legenda o Tomášovi'', 1947; ''Být zrnkem soli'', 1949; ''Expedice Elauné'', 1985) a souborů povídek (''Slyším tvou krásu'', 1941; ''Strach'', 1946; ''Dva příběhy o pomoci'', 1947; ''Ze světa zkamenělého slunce'', 1954; ''Jana'', 1963; ''Slunce toho rána'', 1966; ''Čtvrtý rozměr'', 1968; ''Tři variace na lásku'', 1981; ''Znepokojiví hosté'', 1982; ''Útesy pod hladinou'', 1987; ''Dary snů a času'', 1993), psal rovněž cestopisné prózy (''Setkání na pakku'', 1950) a románové zpracování života J. A. Komenského (''Osud národa'', 1957; ''Poutník v Amsterodamu'', 1960). V raných románech zdůrazňoval vnitřní etický zápas člověka, v ideálním případě směřující k náboženství (o jeho popularizaci se zasloužil spolucírkevník [[Verner Samuel|Samuel Verner]]), později takto zpracovával skutečné osoby a události (R. Amundsen, R. E. Byrd, J. A. Komenský, fikce o poválečných osudech Adolfa Hitlera). Pozdní tvorbou – inklinující ke kratším útvarům – se dostával do oblasti sci-fi. V prózách pro mládež zdůrazňoval motiv kamarádství.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

Aktuální verze z 16. 10. 2025, 18:46

Hanuš Miroslav


v Praze
v Chrudimi

Spisovatel, člen Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Pocházel z rodiny dělníka, později úředníka, vystudoval gymnázium v Praze (maturita 1926) a historii a geografii na Filosofické fakultě UK (absolv. 1931). Působil jako učitel na měšťankách (Horní Olešná, Šilperk/Štíty), od roku 1937 do penzionování v roce 1968 na středních školách v Chrudimi. Je autorem řady psychologických románů (Na trati je mlha, 1940; Pavel a Gertruda, 1941; Méněcennost, 1942; Bílá cesta mužů, 1943; Petr a Kristina, 1944; Já – spravedlnost, 1946; Legenda o Tomášovi, 1947; Být zrnkem soli, 1949; Expedice Elauné, 1985) a souborů povídek (Slyším tvou krásu, 1941; Strach, 1946; Dva příběhy o pomoci, 1947; Ze světa zkamenělého slunce, 1954; Jana, 1963; Slunce toho rána, 1966; Čtvrtý rozměr, 1968; Tři variace na lásku, 1981; Znepokojiví hosté, 1982; Útesy pod hladinou, 1987; Dary snů a času, 1993), psal rovněž cestopisné prózy (Setkání na pakku, 1950) a románové zpracování života J. A. Komenského (Osud národa, 1957; Poutník v Amsterodamu, 1960). V raných románech zdůrazňoval vnitřní etický zápas člověka, v ideálním případě směřující k náboženství (o jeho popularizaci se zasloužil spolucírkevník Samuel Verner), později takto zpracovával skutečné osoby a události (R. Amundsen, R. E. Byrd, J. A. Komenský, fikce o poválečných osudech Adolfa Hitlera). Pozdní tvorbou – inklinující ke kratším útvarům – se dostával do oblasti sci-fi. V prózách pro mládež zdůrazňoval motiv kamarádství.

Zdeněk R. Nešpor