al-Kawákibí, Abd ar-Rahmán (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">al-Kawákibí, Abd ar-Rahmán</span> (1849-1903) Syrský představitel islám. [[reformismus (JKI-I)|reformismu]], vycházející z učení [[al-Afghání, Džamál ad-Dín (JKI-I)|al-Afgháního]], [[Abduh, Muhammad (JKI-I)|Abduha]] a [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]]. Učení [[ |
+ | <span id="entry">al-Kawákibí, Abd ar-Rahmán</span> (1849-1903) Syrský představitel islám. [[reformismus (JKI-I)|reformismu]], vycházející z učení [[al-Afghání, Džamál ad-Dín (JKI-I)|al-Afgháního]], [[Abduh, Muhammad (JKI-I)|Abduha]] a [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]]. Učení [[salafíja (JKI-I)|salafíje]] překonal svým pojetím islámu v moderním státě. Východiskem K. teorie je poukaz na uzavřenost a sterilitu [[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘y]] v konfrontaci s evrop. státopráv. systémy. Po zákazu [[idžtihád (JKI-I)|idžtihádu]] se islám zatížil nepřípustnými [[novota (JKI-I)|novotami]], zejm. [[mystika (JKI-I)|mystikou]]. K. rozvinul al-Afgháního a Abduha v tom, že úpadek [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]] nastal už s nástupem umajjovské moci, která dezinterpretovala podstatu božího zvěstování. Za vrchol úpadku označil Osmanskou říši. Spravedlivý model pův. [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] však dnes nelze aplikovat cestou návratu k autentické šarí‘e. Reforma šarí‘y je možná jen cestou idžtihádu a má stát na tezi o „duchovním arab. chalífátu“, který postaví Araby opět do středu morální obrody lidstva, oddělí-li se světská a duch. moc. K. byl první [[muslim (JKI-I)|muslim]], který interpretoval islám. kategorii umma ve smyslu sekulárního nár. státu, v němž islám tvoří pouze duch. pilíř nár. sebeidentifikace. |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
al-Kawákibí, Abd ar-Rahmán (1849-1903) Syrský představitel islám. reformismu, vycházející z učení al-Afgháního, Abduha a Ridá. Učení salafíje překonal svým pojetím islámu v moderním státě. Východiskem K. teorie je poukaz na uzavřenost a sterilitu šarí‘y v konfrontaci s evrop. státopráv. systémy. Po zákazu idžtihádu se islám zatížil nepřípustnými novotami, zejm. mystikou. K. rozvinul al-Afgháního a Abduha v tom, že úpadek chalífátu nastal už s nástupem umajjovské moci, která dezinterpretovala podstatu božího zvěstování. Za vrchol úpadku označil Osmanskou říši. Spravedlivý model pův. obce věřících však dnes nelze aplikovat cestou návratu k autentické šarí‘e. Reforma šarí‘y je možná jen cestou idžtihádu a má stát na tezi o „duchovním arab. chalífátu“, který postaví Araby opět do středu morální obrody lidstva, oddělí-li se světská a duch. moc. K. byl první muslim, který interpretoval islám. kategorii umma ve smyslu sekulárního nár. státu, v němž islám tvoří pouze duch. pilíř nár. sebeidentifikace.