Ljavinec Ivan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2012-12-09">9. prosince 2012</time> v Žernůvce (okr. Brno-venkov)</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2012-12-09">9. prosince 2012</time> v Žernůvce (okr. Brno-venkov)</span> |
||
| − | Exarcha řeckokatolické církve. Narodil se do rodiny řeckokatolického učitele, po maturitě na gymnáziu v Mukačevu studoval teologii v Užhorodě a později pokračoval ve studiu ve Vídni. V roce 1941 byl internován v cisterciáckém klášteře Heiligenkreuz; jeho znalost ruštiny na konci války snad přispěla k záchraně kláštera před vypleněním Rudou armádou. Kněžské svěcení přijal v roce 1946 v Prešově a okamžitě začal sloužit jako jeho kancléř a aktivně se podílel na činnosti řeckokatolické církve. Po jejím násilném zrušení v roce 1950 byl tajně jmenován generálním vikářem, udržoval kontakt mezi kněžími a bránil nucenému přechodu některých duchovních do státem podporované pravoslavné církve. V roce 1955 byl zatčen a v rámci procesu známého jako Ljavinec a spol. odsouzen k čtyřem letům vězení. Po propuštění v roce 1959 žil v Praze, pracoval manuálně, přesto však dál pokračoval v tajné duchovní službě a organizaci péče o věřící. V roce 1969 získal povolení k veřejnému kněžskému působení a stal se správcem řeckokatolické farnosti u sv. Klimenta v Praze. Po vzniku exarchátu byl ustanoven biskupským vikářem a 18. ledna 1996 jmenován exarchou řeckokatolické církve pro Česku republiku. Biskupské svěcení přijal 30. března 1996 v Římě. V čele exarchátu stál dubna 2003. Je autorem bísnických sbírem ''Strana prostackaja'' a ''Živaja struna''. |
+ | Exarcha [[Církev římskokatolická|řeckokatolické]] církve. Narodil se do rodiny řeckokatolického učitele, po maturitě na gymnáziu v Mukačevu studoval teologii v Užhorodě a později pokračoval ve studiu ve Vídni. V roce 1941 byl internován v cisterciáckém klášteře Heiligenkreuz; jeho znalost ruštiny na konci války snad přispěla k záchraně kláštera před vypleněním Rudou armádou. Kněžské svěcení přijal v roce 1946 v Prešově a okamžitě začal sloužit jako jeho kancléř a aktivně se podílel na činnosti řeckokatolické církve. Po jejím násilném zrušení v roce 1950 byl tajně jmenován generálním vikářem, udržoval kontakt mezi kněžími a bránil nucenému přechodu některých duchovních do státem podporované pravoslavné církve. V roce 1955 byl zatčen a v rámci procesu známého jako Ljavinec a spol. odsouzen k čtyřem letům vězení. Po propuštění v roce 1959 žil v Praze, pracoval manuálně, přesto však dál pokračoval v tajné duchovní službě a organizaci péče o věřící. V roce 1969 získal povolení k veřejnému kněžskému působení a stal se správcem řeckokatolické farnosti u sv. Klimenta v Praze. Po vzniku exarchátu byl ustanoven biskupským vikářem a 18. ledna 1996 jmenován exarchou řeckokatolické církve pro Česku republiku. Biskupské svěcení přijal 30. března 1996 v Římě. V čele exarchátu stál dubna 2003. Je autorem bísnických sbírem ''Strana prostackaja'' a ''Živaja struna''. |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 17. 10. 2025, 18:08
Ljavinec Ivan
ve Volovci (dnes Ukrajina)
v Žernůvce (okr. Brno-venkov)
Exarcha řeckokatolické církve. Narodil se do rodiny řeckokatolického učitele, po maturitě na gymnáziu v Mukačevu studoval teologii v Užhorodě a později pokračoval ve studiu ve Vídni. V roce 1941 byl internován v cisterciáckém klášteře Heiligenkreuz; jeho znalost ruštiny na konci války snad přispěla k záchraně kláštera před vypleněním Rudou armádou. Kněžské svěcení přijal v roce 1946 v Prešově a okamžitě začal sloužit jako jeho kancléř a aktivně se podílel na činnosti řeckokatolické církve. Po jejím násilném zrušení v roce 1950 byl tajně jmenován generálním vikářem, udržoval kontakt mezi kněžími a bránil nucenému přechodu některých duchovních do státem podporované pravoslavné církve. V roce 1955 byl zatčen a v rámci procesu známého jako Ljavinec a spol. odsouzen k čtyřem letům vězení. Po propuštění v roce 1959 žil v Praze, pracoval manuálně, přesto však dál pokračoval v tajné duchovní službě a organizaci péče o věřící. V roce 1969 získal povolení k veřejnému kněžskému působení a stal se správcem řeckokatolické farnosti u sv. Klimenta v Praze. Po vzniku exarchátu byl ustanoven biskupským vikářem a 18. ledna 1996 jmenován exarchou řeckokatolické církve pro Česku republiku. Biskupské svěcení přijal 30. března 1996 v Římě. V čele exarchátu stál dubna 2003. Je autorem bísnických sbírem Strana prostackaja a Živaja struna.