Oliva Otmar: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1952-02-19">19. února 1952</time> v Olomouci</span> |
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1952-02-19">19. února 1952</time> v Olomouci</span> |
||
| − | Sochař, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval sochařství na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1967–72) a Akademii výtvarných umení v Praze (1972–78). Již během studií se zapojil do disentu, v říjnu 1979 byl zadržen a odsouzen k dvaceti měsícům vězení. Po propuštění v roce 1981 se usadil a tvořil na Velehradě, kde si v roce 1985 zřídil vlastní kovoliteckou dílnu. Jeho tvorba je hluboce inspirována křesťanskou spiritualitou; zaměřuje se na sakrální objekty (kříže, zvony, medaile, fontány) a rekonstrukce církevních interiérů. Mezinárodně se prosadil dekorací kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu (1994), včetně výjimečného papežského trůnu (prvního od Berniniho). Dále zdobil sakrální objekty ve Slovinsku (Maribor) a v České republice (charm Panny Marie Vítězné v Praze, Svatá Hora u Příbrami ad.). Po listopadu 1989 pokračoval v tvorbě na Velehradě. Získal Cenu Masarykovy akademie umění, Pamětní medaili třetího odboje, Řád sv. Cyrila a Metoděje a v roce 2017 titul Rytíře české kultury udělený ministrem kultury. |
+ | Sochař, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval sochařství na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1967–72) a Akademii výtvarných umení v Praze (1972–78). Již během studií se zapojil do disentu, v říjnu 1979 byl zadržen a za distribuci samizdatu odsouzen k dvaceti měsícům vězení. Po propuštění v roce 1981 se usadil a tvořil na Velehradě, kde si v roce 1985 zřídil vlastní kovoliteckou dílnu. Jeho tvorba je hluboce inspirována křesťanskou spiritualitou; zaměřuje se na sakrální objekty (kříže, zvony, medaile, fontány) a rekonstrukce církevních interiérů. Mezinárodně se prosadil dekorací kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu (1994), včetně výjimečného papežského trůnu (prvního od Berniniho). Dále zdobil sakrální objekty ve Slovinsku (Maribor) a v České republice (charm Panny Marie Vítězné v Praze, Svatá Hora u Příbrami ad.). Po listopadu 1989 pokračoval v tvorbě na Velehradě. Získal Cenu Masarykovy akademie umění, Pamětní medaili třetího odboje, Řád sv. Cyrila a Metoděje a v roce 2017 titul Rytíře české kultury udělený ministrem kultury. |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 5. 11. 2025, 16:13
Oliva Otmar
v Olomouci
Sochař, člen římskokatolické církve. Studoval sochařství na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1967–72) a Akademii výtvarných umení v Praze (1972–78). Již během studií se zapojil do disentu, v říjnu 1979 byl zadržen a za distribuci samizdatu odsouzen k dvaceti měsícům vězení. Po propuštění v roce 1981 se usadil a tvořil na Velehradě, kde si v roce 1985 zřídil vlastní kovoliteckou dílnu. Jeho tvorba je hluboce inspirována křesťanskou spiritualitou; zaměřuje se na sakrální objekty (kříže, zvony, medaile, fontány) a rekonstrukce církevních interiérů. Mezinárodně se prosadil dekorací kaple Redemptoris Mater ve Vatikánu (1994), včetně výjimečného papežského trůnu (prvního od Berniniho). Dále zdobil sakrální objekty ve Slovinsku (Maribor) a v České republice (charm Panny Marie Vítězné v Praze, Svatá Hora u Příbrami ad.). Po listopadu 1989 pokračoval v tvorbě na Velehradě. Získal Cenu Masarykovy akademie umění, Pamětní medaili třetího odboje, Řád sv. Cyrila a Metoděje a v roce 2017 titul Rytíře české kultury udělený ministrem kultury.