Rejchrt Miloš: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1946-10-19">19. října 1946</time> v Ostravě</span> |
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1946-10-19">19. října 1946</time> v Ostravě</span> |
||
| − | Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a autor písní, disident. Vyrostl v rodině kazatele Církve bratrské, podobně jako jeho starší bratři [[Rejchrt Luděk|Luděk]] a [[Rejchrt Pavel|Pavel]] přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Po maturitě na gymnáziu v Praze absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (1970, během studia stáž v Lausanne) a působil jako vikář ČCE v České Lípě (1970–72). Kvůli kontaktům s disentem mu byl v říjnu 1972 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, v České Lípě ještě nějaký čas působil jako kurátor (vedle manuálního povolání), avšak nakonec musel v roce 1976 odejít. Po návratu do Prahy pracoval v manuálních povoláních (topič), intenzivně se podílel na činnosti disentu, v roce 1976 se stal signatářem Charty 77, v letech 1980–81 byl jejím mluvčím. Publikoval v samizdatu. K duchovní činnosti se mohl vrátit po listopadu 1989 jako vikář (1990–97) a krátce i farář sboru ČCE v Praze-Dejvicích. Následně byl redaktorem a vedoucím náboženského vysílání Českého rozhlasu (1997–99), učitelem Evangelické akademie (2000–01) a opětovně farářem v Praze u Salvátora (2002–06), Praze-Horních Počernicích (2006) a Praze-Kobylisích (2006–11). V letech 2003–09 byl členem Synodní rady ČCE, v roce 2000 krátce i Rady České televize. Obdržel medaili Za zásluhy (2001). Rejchrt je autorem velkého množství moderních náboženských písní nebo českých textů spirituálů, z nichž mnohé zlidověly a jsou zastoupeny ve všech evangelických zpěvnících (''Čest dej'', ''Divné to věci dnes'', ''Kdo mě z pout mých'', ''Má duše Boha velebí'', ''Široká brána'', ''Šly zrána ke hrobu'', ''Vostnatej drát'', ''Zůstaň s námi'' ad.), v sedmdesátých a na počátku osmdesátých letech je rovněž hrál s folkovou skupinou Berani (1985 debutové album v exilovém vydavatelství Šafrán 78, dávno po rozpadu skupiny další „vzpomínkové“ album ''Spirituály, aktuály a jiné'', 1997). Působil i jako překladatel teologické a filosofické literatury (z francouzštiny). Vedle toho je autorem fejetonů (''Strachy se mění'', 2001; obdobně záznam rozhlasových pořadů s [[Vaďura Petr|P. Vaďurou]] ''Dveře se otvírají'', 2017) a knižního biografického rozhovoru (''O něco svobodnější'', 2002, s [[Hájek Štěpán|Š. Hájkem]] a [[Plzák Michal|M. Plzákem]]), naopak sám zpracoval takovýto rozhovor s manželi [[Tichota Jiří|Tichotovými]] (''Na Točné'', 2003). |
+ | Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] a autor písní, disident. Vyrostl v rodině kazatele [[Církev bratrská|Církve bratrské]], podobně jako jeho starší bratři [[Rejchrt Luděk|Luděk]] a [[Rejchrt Pavel|Pavel]] přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Po maturitě na gymnáziu v Praze absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (1970, během studia stáž v Lausanne) a působil jako vikář ČCE v České Lípě (1970–72). Kvůli kontaktům s disentem mu byl v říjnu 1972 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, v České Lípě ještě nějaký čas působil jako kurátor (vedle manuálního povolání), avšak nakonec musel v roce 1976 odejít. Po návratu do Prahy pracoval v manuálních povoláních (topič), intenzivně se podílel na činnosti disentu, v roce 1976 se stal signatářem Charty 77, v letech 1980–81 byl jejím mluvčím. Publikoval v samizdatu. K duchovní činnosti se mohl vrátit po listopadu 1989 jako vikář (1990–97) a krátce i farář sboru ČCE v Praze-Dejvicích. Následně byl redaktorem a vedoucím náboženského vysílání Českého rozhlasu (1997–99), učitelem Evangelické akademie (2000–01) a opětovně farářem v Praze u Salvátora (2002–06), Praze-Horních Počernicích (2006) a Praze-Kobylisích (2006–11). V letech 2003–09 byl členem Synodní rady ČCE, v roce 2000 krátce i Rady České televize. Obdržel medaili Za zásluhy (2001). Rejchrt je autorem velkého množství moderních náboženských písní nebo českých textů spirituálů, z nichž mnohé zlidověly a jsou zastoupeny ve všech evangelických zpěvnících (''Čest dej'', ''Divné to věci dnes'', ''Kdo mě z pout mých'', ''Má duše Boha velebí'', ''Široká brána'', ''Šly zrána ke hrobu'', ''Vostnatej drát'', ''Zůstaň s námi'' ad.), v sedmdesátých a na počátku osmdesátých letech je rovněž hrál s folkovou skupinou Berani (1985 debutové album v exilovém vydavatelství Šafrán 78, dávno po rozpadu skupiny další „vzpomínkové“ album ''Spirituály, aktuály a jiné'', 1997). Působil i jako překladatel teologické a filosofické literatury (z francouzštiny). Vedle toho je autorem fejetonů (''Strachy se mění'', 2001; obdobně záznam rozhlasových pořadů s [[Vaďura Petr|P. Vaďurou]] ''Dveře se otvírají'', 2017) a knižního biografického rozhovoru (''O něco svobodnější'', 2002, s [[Hájek Štěpán|Š. Hájkem]] a [[Plzák Michal|M. Plzákem]]), naopak sám zpracoval takovýto rozhovor s manželi [[Tichota Jiří|Tichotovými]] (''Na Točné'', 2003). |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 20. 10. 2025, 06:45
Rejchrt Miloš
v Ostravě
Farář Českobratrské církve evangelické a autor písní, disident. Vyrostl v rodině kazatele Církve bratrské, podobně jako jeho starší bratři Luděk a Pavel přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Po maturitě na gymnáziu v Praze absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (1970, během studia stáž v Lausanne) a působil jako vikář ČCE v České Lípě (1970–72). Kvůli kontaktům s disentem mu byl v říjnu 1972 odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, v České Lípě ještě nějaký čas působil jako kurátor (vedle manuálního povolání), avšak nakonec musel v roce 1976 odejít. Po návratu do Prahy pracoval v manuálních povoláních (topič), intenzivně se podílel na činnosti disentu, v roce 1976 se stal signatářem Charty 77, v letech 1980–81 byl jejím mluvčím. Publikoval v samizdatu. K duchovní činnosti se mohl vrátit po listopadu 1989 jako vikář (1990–97) a krátce i farář sboru ČCE v Praze-Dejvicích. Následně byl redaktorem a vedoucím náboženského vysílání Českého rozhlasu (1997–99), učitelem Evangelické akademie (2000–01) a opětovně farářem v Praze u Salvátora (2002–06), Praze-Horních Počernicích (2006) a Praze-Kobylisích (2006–11). V letech 2003–09 byl členem Synodní rady ČCE, v roce 2000 krátce i Rady České televize. Obdržel medaili Za zásluhy (2001). Rejchrt je autorem velkého množství moderních náboženských písní nebo českých textů spirituálů, z nichž mnohé zlidověly a jsou zastoupeny ve všech evangelických zpěvnících (Čest dej, Divné to věci dnes, Kdo mě z pout mých, Má duše Boha velebí, Široká brána, Šly zrána ke hrobu, Vostnatej drát, Zůstaň s námi ad.), v sedmdesátých a na počátku osmdesátých letech je rovněž hrál s folkovou skupinou Berani (1985 debutové album v exilovém vydavatelství Šafrán 78, dávno po rozpadu skupiny další „vzpomínkové“ album Spirituály, aktuály a jiné, 1997). Působil i jako překladatel teologické a filosofické literatury (z francouzštiny). Vedle toho je autorem fejetonů (Strachy se mění, 2001; obdobně záznam rozhlasových pořadů s P. Vaďurou Dveře se otvírají, 2017) a knižního biografického rozhovoru (O něco svobodnější, 2002, s Š. Hájkem a M. Plzákem), naopak sám zpracoval takovýto rozhovor s manželi Tichotovými (Na Točné, 2003).