moudrost (JKI-J)

moudrost (hebr. chochma; řec. sofiá) Pojem m. má v judaismu mnoho poloh. V zákl. smyslu výraz chochma neutrálně označuje jakoukoli řemeslnou zručnost, ať ji prokazuje Besaleel při výrobě stanu setkávání (Ex 31, 3; 36, 2), nebo výrobci model (Iz 40, 20; Jr 10, 9). V pozdějším mudrosloví, nezřídka konfrontovaném s populární helénistickou filosofií, nabyla m. širšího a hlubšího významu. V návaznosti na starší mudroslovné tradice je mudrc (hebr. chacham) považován za člověka, který dosáhl hlubokého poznání světa a svou zkušenost sdílí s ostatními. Dává moudré rady a formuluje naučení v podobě krátkých výroků, aniž by svoje schopnosti vystavoval na odiv (2S 14, 2; Jr 9, 23; 18, 18). Současně s tím se však v helénistickém mudrosloví zdůrazňuje, že m. náleží jedině Bohu (Jb 12, 13; Iz 13, 12; Da 2, 20-23) a je tedy výhradním božím atributem. Odtud jsou s působením boží m. spojovány podobné efekty jako s božím duchem ve starších bibl. textech (Jb 26, 12; 28, 25-27; Př 3, 19-20; Mdr 7, 24; 9, 1-2; 14, 3). V některých případech je boží m. s božím duchem dokonce ztotožněna (Mdr 1, 4-6; 9, 17; 7, 22-24). V rabínském pojetí odkazuje m. k Tóře a jejímu studiu. Rabín. mudrc je proto nazýván talmid chacham (dosl. žák moudrého), tj. učenec, který se upíná k boží m. a zabývá se Tórou pro ni samu, na rozdíl od kodifikátora (hebr. poseka), který vytváří responsa, a podílí se tak na normativním utváření halachy. V kabale je m. považována za jednu ze sefír. Na toto pojetí potom v rámci chasidismu navazuje zvláště hnutí Chabad. Moderní judaismus zahrnul pod pojem m. také vědu, proto je tzv. židovská věda označována jako Chochmat Jisra’el (dosl. M. Izraele či Židovská m.).

Dalibor Papoušek