Schulz Karel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1943-02-27">27. února 1943</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1943-02-27">27. února 1943</time> v Praze</span> |
||
| − | [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] spisovatel. Pocházel z kulturně založené židovské rodiny, po maturitě (1918) studoval práva a medicínu na Karlově univerzitě v Praze, studia však z ekonomických důvodů nedokončil. Uchytil se jako novinář v ''Lidových novinách'' (1927–30), následně působil jako parlamentní zpravodaj ''Lidových listů'' (1930–35) a stal se vedoucím redaktorem ''Národní politiky'' (1935–42). Od roku 1922 publikoval v rámci avantgardního Devětsilu, byl však vyloučen pro podezření z plagiátorství; později přešel do brněnské sekce tohoto hnutí (1924–26). V roce 1926 konvertoval k římskému katolicismu a zásadně změnil literární orientaci. Jeho vrcholné dílo je monumentální historický román ''Kámen a bolest'' (1942), první část nedokončené trilogie o Michelangelu Buonarrotim (1475–1564) (Druhá část – ''Papežská mše'' – vyšla posmrtně roku 1943 jako fragment). Mezi jeho další díla patří povídkové a básnické sbírky ''Tegtmeierovy železárny'' (1922), ''Sever‑Jih‑Západ‑Východ'' (1923), ''Dáma u vodotrysku'' (1926), ''Peníz z noclehárny'' (1940) a ''Prsten královnin''. |
+ | [[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] spisovatel. Pocházel z kulturně založené [[Federace židovských obcí|židovské]] rodiny, po maturitě (1918) studoval práva a medicínu na Karlově univerzitě v Praze, studia však z ekonomických důvodů nedokončil. Uchytil se jako novinář v ''Lidových novinách'' (1927–30), následně působil jako parlamentní zpravodaj ''Lidových listů'' (1930–35) a stal se vedoucím redaktorem ''Národní politiky'' (1935–42). Od roku 1922 publikoval v rámci avantgardního Devětsilu, byl však vyloučen pro podezření z plagiátorství; později přešel do brněnské sekce tohoto hnutí (1924–26). V roce 1926 konvertoval k římskému katolicismu a zásadně změnil literární orientaci. Jeho vrcholné dílo je monumentální historický román ''Kámen a bolest'' (1942), první část nedokončené trilogie o Michelangelu Buonarrotim (1475–1564) (Druhá část – ''Papežská mše'' – vyšla posmrtně roku 1943 jako fragment). Mezi jeho další díla patří povídkové a básnické sbírky ''Tegtmeierovy železárny'' (1922), ''Sever‑Jih‑Západ‑Východ'' (1923), ''Dáma u vodotrysku'' (1926), ''Peníz z noclehárny'' (1940) a ''Prsten královnin''. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 20. 10. 2025, 07:18
Schulz Karel
v Městci Králové (okr. Nymburk)
v Praze
Římskokatolický spisovatel. Pocházel z kulturně založené židovské rodiny, po maturitě (1918) studoval práva a medicínu na Karlově univerzitě v Praze, studia však z ekonomických důvodů nedokončil. Uchytil se jako novinář v Lidových novinách (1927–30), následně působil jako parlamentní zpravodaj Lidových listů (1930–35) a stal se vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42). Od roku 1922 publikoval v rámci avantgardního Devětsilu, byl však vyloučen pro podezření z plagiátorství; později přešel do brněnské sekce tohoto hnutí (1924–26). V roce 1926 konvertoval k římskému katolicismu a zásadně změnil literární orientaci. Jeho vrcholné dílo je monumentální historický román Kámen a bolest (1942), první část nedokončené trilogie o Michelangelu Buonarrotim (1475–1564) (Druhá část – Papežská mše – vyšla posmrtně roku 1943 jako fragment). Mezi jeho další díla patří povídkové a básnické sbírky Tegtmeierovy železárny (1922), Sever‑Jih‑Západ‑Východ (1923), Dáma u vodotrysku (1926), Peníz z noclehárny (1940) a Prsten královnin.
Literatura:
Jaroslav Med: Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Academia, Praha 2010; Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech. 1918–1945. Torst, Praha 2010.