Václavík Antonín: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
   
 
= Václavík Antonín =
  
= Václavík Antonín =
  +
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1891-07-12">12. července 1891</time> v Pozlovicích (okr. Zlín)</span>
  +
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1959-12-04">4. prosince 1959</time> v Brně</span>
  +
  +
Etnolog, člen Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z rolnické rodiny, po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Brodě (1921) se stal úředníkem. Soukromě se věnoval etnografickým a folkloristickým sběrům na rodném Moravském Slovácku, v nichž pokračoval i po propuštění z vojenské služby kvůli doléčení (1916–18), výsledkem se stala muzejní expozice Slováckého Zálesí v Luhačovicích, otevřená v srpnu 1918. Expozice se stala základem pozdější monumentální etnologické monografie ''Luhačovské Zálesí'' (1930). Po vzniku Československa se již veřejně známý Václavík stal zaměstnancem Ministestva školství a národní osvěty (od 1919, 1934–38 vrchní ministerský komisař), jehož úkolem byla dokumentace lidových zvyků a kultury vůbec na Slovensku. Z tohoto úsilí vznikla druhá zásadní Václavíkova etnologická monografie, ''Podunajská dedina v Československu'' (1925) a řada drobnějších akademických prací. Václavík současně složil doplňující gymnaziální maturitu a formálně vystudoval národopis na Univerzitě Komenského v Bratislavě (PhDr. 1926). Habilitoval v Brně (doc. 1934).
  +
Podílel se na zpracování etnologických sbírek prezidentské kanceláře a na vzniku řady regionálních muzeí, především na Slovensku. Po rozpadu Česko-Slovenska se stal zaměstnancem Slováckého muzea v Uherském Hradišti (1939–45). V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem národopisu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na níž působil až do své smrti, v letech 1956–59 přednášel také na Komenského univerzitě v Bratislavě. Stal se zakladatelem brněnské etnografické školy, posthumně vydaná práce ''Výroční obyčeje a lidové umění'' (1959) naneštěstí odrážela vnější zásahy poplatné dobové ideologii. Sám Václavík se naproti tomu nikdy nepřestal hlásit k vlastnímu náboženskému přesvědčení a aktivní činnosti v církvi.
  +
  +
<span class="section_title">Literatura:</span><br />
  +
Václav Frolec: „Antonín Václavík a rodný kraj.“ ''Slovácko'' 33–34, 1991–92, s. 11–26; Stanislav Brouček – Rudolf Jeřábek (eds.): ''Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moraavy a Slezska I.'' Mladá Fronta, Praha 2007, s. 240–241.
  +
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
  
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

Aktuální verze z 21. 10. 2025, 07:24

Václavík Antonín


v Pozlovicích (okr. Zlín)
v Brně

Etnolog, člen Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Pocházel z rolnické rodiny, po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Brodě (1921) se stal úředníkem. Soukromě se věnoval etnografickým a folkloristickým sběrům na rodném Moravském Slovácku, v nichž pokračoval i po propuštění z vojenské služby kvůli doléčení (1916–18), výsledkem se stala muzejní expozice Slováckého Zálesí v Luhačovicích, otevřená v srpnu 1918. Expozice se stala základem pozdější monumentální etnologické monografie Luhačovské Zálesí (1930). Po vzniku Československa se již veřejně známý Václavík stal zaměstnancem Ministestva školství a národní osvěty (od 1919, 1934–38 vrchní ministerský komisař), jehož úkolem byla dokumentace lidových zvyků a kultury vůbec na Slovensku. Z tohoto úsilí vznikla druhá zásadní Václavíkova etnologická monografie, Podunajská dedina v Československu (1925) a řada drobnějších akademických prací. Václavík současně složil doplňující gymnaziální maturitu a formálně vystudoval národopis na Univerzitě Komenského v Bratislavě (PhDr. 1926). Habilitoval v Brně (doc. 1934). Podílel se na zpracování etnologických sbírek prezidentské kanceláře a na vzniku řady regionálních muzeí, především na Slovensku. Po rozpadu Česko-Slovenska se stal zaměstnancem Slováckého muzea v Uherském Hradišti (1939–45). V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem národopisu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na níž působil až do své smrti, v letech 1956–59 přednášel také na Komenského univerzitě v Bratislavě. Stal se zakladatelem brněnské etnografické školy, posthumně vydaná práce Výroční obyčeje a lidové umění (1959) naneštěstí odrážela vnější zásahy poplatné dobové ideologii. Sám Václavík se naproti tomu nikdy nepřestal hlásit k vlastnímu náboženskému přesvědčení a aktivní činnosti v církvi.

Literatura:
Václav Frolec: „Antonín Václavík a rodný kraj.“ Slovácko 33–34, 1991–92, s. 11–26; Stanislav Brouček – Rudolf Jeřábek (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moraavy a Slezska I. Mladá Fronta, Praha 2007, s. 240–241.

Zdeněk R. Nešpor