deismus (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">deismus</span> (z lat. deus – bůh) Názor spjatý s osvícenskou filosofií náboženství a koncepcí tzv. přirozeného náboženství. Analogicky k [[teismus (JKI-K)|teismu]] uznává existenci osobního [[Bůh (JKI-K)|Boha]]-stvořitele, popírá však jeho další zásahy do světa, přírody a dějin, jakož i možnost [[zázrak (JKI-K)|zázraků]] a jakékoli formy [[zjevení (JKI-K)|zjevení]]. Křesťanství nechápe jako zjevené náboženství, ale jako výsledek poznání: člověk je rozumem nadaná bytost a proto je schopen poznat řád, jenž ho přesahuje. Z poznání řádu pak umí odvodit apriorně platné teze o existenci Boha a jeho vztahu ke světu a člověku. Pojem náboženství je tak redukován na systém metafyzických a morálních výpovědí, zásadně se popírá role církví. D. se zprvu rozšířil v Anglii, kde se jeho stoupenci často označovali jako volnomyšlenkáři (free-thinking; A. Collins, J. Toland, M. Tindal, C. Shaftesbury), ve Francii (F. M. A. Voltaire, J. J. Rousseau, D. Diderot a encyklopedisté) a posléze mezi něm. osvícenci (Ch. Wolff, G. W. Leibniz, G. E. Lessing, J. G. Herder, I. Kant atd.). |
+ | <span id="entry">deismus</span> (z lat. deus – bůh) Názor spjatý s osvícenskou filosofií náboženství a koncepcí tzv. přirozeného náboženství. Analogicky k [[teismus (JKI-K)|teismu]] uznává existenci osobního [[Bůh (JKI-K)|Boha]]-stvořitele, popírá však jeho další zásahy do světa, přírody a dějin, jakož i možnost [[zázrak (JKI-K)|zázraků]] a jakékoli formy [[zjevení (JKI-K)|zjevení]]. Křesťanství nechápe jako zjevené náboženství, ale jako výsledek poznání: člověk je rozumem nadaná bytost, a proto je schopen poznat řád, jenž ho přesahuje. Z poznání řádu pak umí odvodit apriorně platné teze o existenci Boha a jeho vztahu ke světu a člověku. Pojem náboženství je tak redukován na systém metafyzických a morálních výpovědí, zásadně se popírá role církví. D. se zprvu rozšířil v Anglii, kde se jeho stoupenci často označovali jako volnomyšlenkáři (free-thinking; A. Collins, J. Toland, M. Tindal, C. Shaftesbury), ve Francii (F. M. A. Voltaire, J. J. Rousseau, D. Diderot a encyklopedisté) a posléze mezi něm. osvícenci (Ch. Wolff, G. W. Leibniz, G. E. Lessing, J. G. Herder, I. Kant atd.). |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
deismus (z lat. deus – bůh) Názor spjatý s osvícenskou filosofií náboženství a koncepcí tzv. přirozeného náboženství. Analogicky k teismu uznává existenci osobního Boha-stvořitele, popírá však jeho další zásahy do světa, přírody a dějin, jakož i možnost zázraků a jakékoli formy zjevení. Křesťanství nechápe jako zjevené náboženství, ale jako výsledek poznání: člověk je rozumem nadaná bytost, a proto je schopen poznat řád, jenž ho přesahuje. Z poznání řádu pak umí odvodit apriorně platné teze o existenci Boha a jeho vztahu ke světu a člověku. Pojem náboženství je tak redukován na systém metafyzických a morálních výpovědí, zásadně se popírá role církví. D. se zprvu rozšířil v Anglii, kde se jeho stoupenci často označovali jako volnomyšlenkáři (free-thinking; A. Collins, J. Toland, M. Tindal, C. Shaftesbury), ve Francii (F. M. A. Voltaire, J. J. Rousseau, D. Diderot a encyklopedisté) a posléze mezi něm. osvícenci (Ch. Wolff, G. W. Leibniz, G. E. Lessing, J. G. Herder, I. Kant atd.).