eremita (JKI-K): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 34 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
<span id="entry">eremita</span> (z řec. erémos – opuštěný, hé erémos – poušť) 1. [[mnich, mniška (JKI-K)|Mnich-poustevník]], který na odlehlém a nehostinném místě (skalní sluje, poušť, pustina, sloup; [[stylita (JKI-K)|stylita]]) hledal příznivější podmínky pro cvičení v kř. dokonalosti a věrnosti výzvám [[evangelium (JKI-K)|evangelia]] ([[askeze (JKI-K)|askeze]], [[modlitba (JKI-K)|modlitba]], [[kontemplace (JKI-K)|kontemplace]]). E. se objevovali od 2. stol. v Egyptě, u Mrtvého moře, v Sýrii, Pontu a Thrácii, a lid je měl ve velké vážnosti; svou autoritu uplatňovali zejm. v době círk. sporů (4.-5. stol.). E., kteří se časem usadili poblíž sebe a udržovali vzájemné styky, začali vytvářet prvé podoby klášterů ([[lávra (JKI-K)|lávry]]) a řídili se společnými pravidly ([[řehole (JKI-K)|řehole]]). Za zakl. prvé lávry na konci 3. stol. se považuje egypt. e. Antonín zv. Veliký (kol. 251-356), jehož život sepsal řec. teolog Athanasios z Alexandrie (též Atanáš, 295-373) v díle ''Bios kai politeia tu hosiu patros hémón Antóniu'' (Život a činy našeho svatého otce Antonína, 357, čes. 1996). Lat. překlad této knihy pomáhal šířit ideu [[mnišství (JKI-K)|mnišství]] i na Západ. 2. Přívlastek e. si dávaly některé římkat. řehole ([[augustiniáni (JKI-K)|augustiniáni]], celestini apod.).
 +
<span id="entry">eremita</span> (z řec. erémos – opuštěný, hé erémos – poušť) 1. [[mnich, mniška (JKI-K)|Mnich]]-poustevník, který na odlehlém a nehostinném místě (skalní sluje, poušť, pustina, sloup; [[stylita (JKI-K)|stylita]]) hledal příznivější podmínky pro cvičení v kř. dokonalosti a věrnosti výzvám [[evangelium (JKI-K)|evangelia]] ([[askeze (JKI-K)|askeze]], [[modlitba (JKI-K)|modlitba]], [[kontemplace (JKI-K)|kontemplace]]). E. se objevovali od 2. stol. v Egyptě, u Mrtvého moře, v Sýrii, Pontu a Thrácii, a lid je měl ve velké vážnosti; svou autoritu uplatňovali zejm. v době círk. sporů (4.-5. stol.). E., kteří se časem usadili poblíž sebe a udržovali vzájemné styky, začali vytvářet prvé podoby klášterů ([[lávra (JKI-K)|lávry]]) a řídili se společnými pravidly ([[řehole (JKI-K)|řehole]]). Za zakl. prvé lávry na konci 3. stol. se považuje egypt. e. Antonín zv. Veliký (kol. 251-356), jehož život sepsal řec. teolog Athanasios z Alexandrie (též Atanáš, 295-373) v díle ''Bios kai politeia tu hosiu patros hémón Antóniu'' (Život a činy našeho svatého otce Antonína, 357, čes. 1996). Lat. překlad této knihy pomáhal šířit ideu [[mnišství (JKI-K)|mnišství]] i na Západ. 2. Přívlastek e. si dávaly některé římkat. řehole ([[augustiniáni (JKI-K)|augustiniáni]], celestini apod.).
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br />

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

eremita (z řec. erémos – opuštěný, hé erémos – poušť) 1. Mnich-poustevník, který na odlehlém a nehostinném místě (skalní sluje, poušť, pustina, sloup; stylita) hledal příznivější podmínky pro cvičení v kř. dokonalosti a věrnosti výzvám evangelia (askeze, modlitba, kontemplace). E. se objevovali od 2. stol. v Egyptě, u Mrtvého moře, v Sýrii, Pontu a Thrácii, a lid je měl ve velké vážnosti; svou autoritu uplatňovali zejm. v době círk. sporů (4.-5. stol.). E., kteří se časem usadili poblíž sebe a udržovali vzájemné styky, začali vytvářet prvé podoby klášterů (lávry) a řídili se společnými pravidly (řehole). Za zakl. prvé lávry na konci 3. stol. se považuje egypt. e. Antonín zv. Veliký (kol. 251-356), jehož život sepsal řec. teolog Athanasios z Alexandrie (též Atanáš, 295-373) v díle Bios kai politeia tu hosiu patros hémón Antóniu (Život a činy našeho svatého otce Antonína, 357, čes. 1996). Lat. překlad této knihy pomáhal šířit ideu mnišství i na Západ. 2. Přívlastek e. si dávaly některé římkat. řehole (augustiniáni, celestini apod.).

Helena Pavlincová