Václavík Antonín: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1959-12-04">4. prosince 1959</time> v Brně</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1959-12-04">4. prosince 1959</time> v Brně</span> |
||
| − | Etnolog, člen Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z rolnické rodiny, po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Brodě (1921) se stal úředníkem. Soukromě se věnoval etnografickým a folkloristickým sběrům na rodném Moravském Slovácku, v nichž pokračoval i po propuštění z vojenské služby kvůli doléčení ( |
+ | Etnolog, člen Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z rolnické rodiny, po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Brodě (1921) se stal úředníkem. Soukromě se věnoval etnografickým a folkloristickým sběrům na rodném Moravském Slovácku, v nichž pokračoval i po propuštění z vojenské služby kvůli doléčení (1916–18), výsledkem se stala muzejní expozice Slováckého Zálesí v Luhačovicích, otevřená v srpnu 1918. Expozice se stala základem pozdější monumentální etnologické monografie ''Luhačovské Zálesí'' (1930). Po vzniku Československa se již veřejně známý Václavík stal zaměstnancem Ministestva školství a národní osvěty (od 1919, 1934–38 vrchní ministerský komisař), jehož úkolem byla dokumentace lidových zvyků a kultury vůbec na Slovensku. Z tohoto úsilí vznikla druhá zásadní Václavíkova etnologická monografie, ''Podunajská dedina v Československu'' (1925) a řada drobnějších akademických prací. Václavík současně složil doplňující gymnaziální maturitu a formálně vystudoval národopis na Univerzitě Komenského v Bratislavě (PhDr. 1926). Habilitoval v Brně (doc. 1934). |
| − | Podílel se na zpracování etnologických sbírek prezidentské kanceláře a na vzniku řady regionálních muzeí, především na Slovensku. Po rozpadu Česko-Slovenska se stal zaměstnancem Slováckého muzea v Uherském Hradišti ( |
+ | Podílel se na zpracování etnologických sbírek prezidentské kanceláře a na vzniku řady regionálních muzeí, především na Slovensku. Po rozpadu Česko-Slovenska se stal zaměstnancem Slováckého muzea v Uherském Hradišti (1939–45). V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem národopisu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na níž působil až do své smrti, v letech 1956–59 přednášel také na Komenského univerzitě v Bratislavě. Stal se zakladatelem brněnské etnografické školy, posthumně vydaná práce ''Výroční obyčeje a lidové umění'' (1959) naneštěstí odrážela vnější zásahy poplatné dobové ideologii. Sám Václavík se naproti tomu nikdy nepřestal hlásit k vlastnímu náboženskému přesvědčení a aktivní činnosti v církvi. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
| + | Václav Frolec: „Antonín Václavík a rodný kraj.“ ''Slovácko'' 33–34, 1991–92, s. 11–26; Stanislav Brouček – Rudolf Jeřábek (eds.): ''Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moraavy a Slezska I.'' Mladá Fronta, Praha 2007, s. 240–241. |
||
| − | Alexandr Havránek: „Jan Karafiát a František Urbánek. Dva hrubolhotečtí faráři.“ ''Křesťanská revue'' 47, 1980, s. 175–181, 205–212; ''Kazatel František Urbánek.'' Oliva, Praha 1999; Jan Štěpán: „Kazatel František Urbánek (1886–1948). Přítel T. G. Masaryka a jeho rodiny.“ In: ''Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století.'' Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2006 s. 92–103. |
||
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 21. 10. 2025, 07:24
Václavík Antonín
v Pozlovicích (okr. Zlín)
v Brně
Etnolog, člen Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Pocházel z rolnické rodiny, po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Brodě (1921) se stal úředníkem. Soukromě se věnoval etnografickým a folkloristickým sběrům na rodném Moravském Slovácku, v nichž pokračoval i po propuštění z vojenské služby kvůli doléčení (1916–18), výsledkem se stala muzejní expozice Slováckého Zálesí v Luhačovicích, otevřená v srpnu 1918. Expozice se stala základem pozdější monumentální etnologické monografie Luhačovské Zálesí (1930). Po vzniku Československa se již veřejně známý Václavík stal zaměstnancem Ministestva školství a národní osvěty (od 1919, 1934–38 vrchní ministerský komisař), jehož úkolem byla dokumentace lidových zvyků a kultury vůbec na Slovensku. Z tohoto úsilí vznikla druhá zásadní Václavíkova etnologická monografie, Podunajská dedina v Československu (1925) a řada drobnějších akademických prací. Václavík současně složil doplňující gymnaziální maturitu a formálně vystudoval národopis na Univerzitě Komenského v Bratislavě (PhDr. 1926). Habilitoval v Brně (doc. 1934). Podílel se na zpracování etnologických sbírek prezidentské kanceláře a na vzniku řady regionálních muzeí, především na Slovensku. Po rozpadu Česko-Slovenska se stal zaměstnancem Slováckého muzea v Uherském Hradišti (1939–45). V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem národopisu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na níž působil až do své smrti, v letech 1956–59 přednášel také na Komenského univerzitě v Bratislavě. Stal se zakladatelem brněnské etnografické školy, posthumně vydaná práce Výroční obyčeje a lidové umění (1959) naneštěstí odrážela vnější zásahy poplatné dobové ideologii. Sám Václavík se naproti tomu nikdy nepřestal hlásit k vlastnímu náboženskému přesvědčení a aktivní činnosti v církvi.
Literatura:
Václav Frolec: „Antonín Václavík a rodný kraj.“ Slovácko 33–34, 1991–92, s. 11–26; Stanislav Brouček – Rudolf Jeřábek (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moraavy a Slezska I. Mladá Fronta, Praha 2007, s. 240–241.