křest (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">křest</span> [[svátosti (JKI-K)|Svátost]], kterou se kandidát ([[katechumen (JKI-K)|katechumen]]) stává členem kř. [[církev (JKI-K)|církve]]. Podle [[evangelium (JKI-K)|evangelií]] ustanovil k. [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš Kristus]], který se od [[Jan Křtitel (JKI-K)|Jana Křtitele]] dal v [[Jordán (JKI-J)|Jordánu |
+ | <span id="entry">křest</span> [[svátosti (JKI-K)|Svátost]], kterou se kandidát ([[katechumen (JKI-K)|katechumen]]) stává členem kř. [[církev (JKI-K)|církve]]. Podle [[evangelium (JKI-K)|evangelií]] ustanovil k. [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš Kristus]], který se od [[Jan Křtitel (JKI-K)|Jana Křtitele]] dal v [[Jordán (JKI-J)|Jordánu]] pokřtít „vodou a Duchem“. Rituál očistné lázně ovšem nebyl kř. zvláštností, formálně navazoval na iniciační obřady žid. [[prosélyta (JKI-J)|prosélytů]] i očistné praktiky mysterijních náboženství. Křesťanství jej však vnitřně přeznačilo na obřad očišťující od [[hřích (JKI-K)|hříchů]] a vtělující křtěnce skrze [[Duch svatý (JKI-K)|Ducha svatého]] do církve. Většina církví koná k. v dětském věku jako zákl. podmínku nebo znamení spásy ([[soteriologie (JKI-K)|soteriologie]]). V katolicismu je k. přímo spojován s odnětím prvotního hříchu a udělením boží [[milost (JKI-K)|milosti]]. Některé protest. církve ([[baptisté (JKI-K)|baptisté]]) křtí až v dospělém věku na základě osobního [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry]]. K. se provádí buď politím křtěnce vodou (alternativně v římkat. církvi a v některých protest. církvích), nebo jeho ponořením (výlučně baptisté, [[adventisté (JKI-K)|adventisté]], [[Křesťanské sbory (JKI-K)|Křesťanské sbory]], převážně pravoslaví). |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
křest Svátost, kterou se kandidát (katechumen) stává členem kř. církve. Podle evangelií ustanovil k. Ježíš Kristus, který se od Jana Křtitele dal v Jordánu pokřtít „vodou a Duchem“. Rituál očistné lázně ovšem nebyl kř. zvláštností, formálně navazoval na iniciační obřady žid. prosélytů i očistné praktiky mysterijních náboženství. Křesťanství jej však vnitřně přeznačilo na obřad očišťující od hříchů a vtělující křtěnce skrze Ducha svatého do církve. Většina církví koná k. v dětském věku jako zákl. podmínku nebo znamení spásy (soteriologie). V katolicismu je k. přímo spojován s odnětím prvotního hříchu a udělením boží milosti. Některé protest. církve (baptisté) křtí až v dospělém věku na základě osobního vyznání víry. K. se provádí buď politím křtěnce vodou (alternativně v římkat. církvi a v některých protest. církvích), nebo jeho ponořením (výlučně baptisté, adventisté, Křesťanské sbory, převážně pravoslaví).