astrologie (Tibet)

astrologie – tibetské hvězdopravectví ci (rcis), doslova „počtářství“, představuje kombinaci dvou nezávislých astrologických systémů a tradic – indického nagci (nag rcis), doslova „černé počtářství“, a čínského karci (dkar rcis), doslova „bílé počtářství“.

Tibeťané věří, že planety a dobří a špatní duchové ovlivňují osud člověka a že působení těchto sil mohou úspěšně předvídat a rozeznávat pouze lamové-hvězdopravci cipové (rcis-pa), kteří proto bývají dotazováni o radu a pomoc před všemi rozhodujícími okamžiky života člověka: při narození, sňatku, smrti, před nastoupením nějaké cesty či zahájením nějakého obchodu apod.

Tibetský rok lo (lo) je lunární o 360 dnech, a tak se některé dny, označované za nešťastné, vypouštějí, aby se dostal do souladu s měsíčními fázemi. Rok začíná podle tibetského lunárního kalendáře většinou koncem února při novoluní. K měsícům dawa (zla ba) se dávají pořadové číslovky první až dvanáctý. Dny v týdnu za (gza’) se označují názvy těles sluneční soustavy: ňima (nyi ma, Slunce) – neděle, dawa (zla ba, Měsíc) – pondělí a dále pěti planet: migmar (mig dmar, Mars) – úterý, lhagpa (lhag pa, Merkur) – středa, phurbu (phur bu, Jupiter) – čtvrtek, pasang (pa sangs, Venuše) – pátek a penpa (spen pa, Saturn) – sobota. Některé dny se někdy spojují s prvky – neděle a úterý s ohněm me, pondělí a středa s vodou čhu, čtvrtek se vzduchem lung, pátek a sobota se zemí sa.

Tibetské měření času (letopočet) spočívá na dvanáctiletém zvířetníkovém cyklu lokorčüňi (lo skor bcu gnyis), kombinovaném s čínsko-indickým šedesátiletým cyklem rabdžung (rab byung).

Dvanáctiletý kalendář používá pro pojmenování roků názvy dvanácti zvířat čínsko-tibetského zvěrokruhu v tomto pořadí:

1. čhi (byi, myš),
2. lang (glang, vůl),
3. tag (stag, tygr),
4. jö (yos, zajíc),
5. dug (brug, drak),
6. dul (sbrul, had),
7. ta (rta, kůň),
8. lug (ovce),
9. te (spre, opice),
10. ča (bya, pták),
11. khji (khyi, pes),
12. phag (phag, vepř).

Dvanáctiletý kalendář měla podle tradice uvést do Tibetu roku 641 n. l. čínská princezna Wen-čcheng (Wen-čheng), žena tibetského krále Songcän Gampa (Srong-btsan sgam-po).

Šedesátiletý kalendář je původem jednak z Indie, jednak z Číny a je pro něj příznačné užití týchž dvanácti zvířat tibetského zodiaku ve spojení s pěti prvky, jdoucími za sebou v tomto pořadí: šing (dřevo), me (oheň), sa (země), čag (lcags, železo), čhu (chu, voda). Šedesátky se dociluje tak, že se každý prvek opakuje dvakrát v kombinaci s dvěma za sebou jdoucími zvířaty. Např. sa + dug (země + drak), sa + dul (země + had) atd. Tímto způsobem se pět dvojic prvků opakuje v cyklu šestkrát (2×5×6=60), zatímco sled zvířat se v tomto schématu vystřídá pouze pětkrát (12×5=60). Tím se dociluje pro každý rok jiné kombinace, a tudíž i jiného, nezaměnitelného označení.

Z důvodů ponejvíce astrologických bývají někdy sudé roky cyklu označovány jako „mužské“ (pho), kdežto liché jako „ženské“ (mo). Tyto přívlastky se vkládají mezi oba komponenty, tj. mezi název prvku a jméno zvířete. Kupříkladu sa-pho-dug, „mužský [rok] Země a Draka“ (1028), sa mo dul, „ženský [rok] Země a Hada“ (1029) atd.

První šedesátiletý cyklus začíná v Tibetu rokem 1027 (me mo jö, „ženský [rok] Ohně a Zajíce“) a další následují a stereotypně se opakují v šedesátiletých intervalech (1027–1086, 1087–1146 atd.). Rok 1027 je počítán jako začátek novodobé tibetské chronologie a souvisí s uvedením mystické nauky pozdního buddhismu, zvané Kálačakra (Dünkhor či Dükjikhorlo) do Tibetu. Podle tradice měl Buddha – Šákjamuni vyložit tuto nauku králi Sučandrovi z bájné země Šambhaly, odkud se toto učení dostalo oklikou do Indie a na počátku 2. tisíciletí křesťanské éry proniklo do Tibetu, když tam, konkrétně roku 1027, vyšel tibetský překlad komentáře k tantře Kálačakramúla.

Pozdější tibetští historici z praktických důvodů převedli zpětně roky, předcházející tomuto datu, také do šedesátileté soustavy. Současný XVII. cyklus začal roku 1987 a skončí roku 2046.

Tibetský šedesátiletý cyklus na rozdíl od čínského nezačíná standardní první kombinací v cyklu, totiž rokem Dřevo + Myš, nýbrž v pořadí až čtvrtou kombinací Oheň + Zajíc, a to z toho důvodu, aby se tibetský cyklus, započatý roku 1027, dostal do souladu s obdobným starším šedesátkovým cyklem čínským, majícím tehdy svůj začátek o čtyři roky dříve, roku 1024.

Josef Kolmaš