Luther, Martin (JKI-K): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
<span id="entry">Luther, Martin</span> (1483-1546) Něm. reformátor, duch. otec [[luterství (JKI-K)|luterství]]. Augustiniánský mnich ([[augustiniáni (JKI-K)|augustiniáni]]), humanisticky vzdělaný na erfurtské univerzitě, bibl. exegeta ([[exegeze (JKI-K)|exegeze]]), 1512 doktor teologie, učitel na wittenberské univerzitě. Odpor proti obchodnickému počínání církve ([[odpustkům) (JKI-K)|odpustkům]]) vyjádřil 1517 v ''Devadesáti pěti tezích''. Svou teologii soustředil k otázce, jak může hříšný člověk obstát před [[Bůh (JKI-K)|Bohem]]. Z nz. spisů Pavlových došel poznání, že pouhou [[víra (JKI-K)|vírou]] v Ježíše Krista (sola fide), nikoli vlastní zbožností a dobrými skutky ([[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]]). Důraz položil na darovanou boží [[milost (JKI-K)|milost]] (sola gratia), ospravedlňující a zakládající pravou [[svoboda (JKI-K)|svobodu]] bez prostředkující funkce církve (sola Scriptura; ''O svobodě křesťanské'', 1520). Rozchod s řím. katolictvím manifestoval 1520 spálením papežské [[bula (JKI-K)|buly]], 1521 byl exkomunikován. Proti soc. revolučnímu výkladu svobody T. [[Müntzer, Thomas (JKI-K)|Müntzera]] hájil nezbytnost světské správy, bránící anarchii (''Proti vražedným a loupežným selským rotám'', 1925). S humanistou Erasmem Rotterdamským se rozešel kvůli zpochybnění svobody lidské vůle (''De servo arbitrio'', 1525). Navzdory učení o dvou říších s neslučitelnými zákonitostmi (boží a světské) natolik spolehl na reformační aktivitu něm. knížat, že nedokázal zabránit politizaci [[protestantismus (JKI-K)|protestantismu]]. L. byl ovlivněn [[Hus, Jan (JKI-K)|Husovým]] dílem ''De ecclesia'' natolik, že vědomě navazoval na jeho pochopení církve. Čes.: ''O babylonském zajetí církve – O svobodě křesťanské'', 1935.
+
<div id="photo">[[Soubor:JKI_Luther.jpg|upright|Martin Luther (dřevoryt Lucase Cranacha st.)]]</div><span id="entry">Luther, Martin</span> (1483-1546) Něm. reformátor, duch. otec [[luterství (JKI-K)|luterství]]. Augustiniánský mnich ([[augustiniáni (JKI-K)|augustiniáni]]), humanisticky vzdělaný na erfurtské univerzitě, bibl. exegeta ([[exegeze (JKI-K)|exegeze]]), 1512 doktor teologie, učitel na wittenberské univerzitě. Odpor proti obchodnickému počínání církve ([[odpustky (JKI-K)|odpustkům]]) vyjádřil 1517 v ''Devadesáti pěti tezích''. Svou teologii soustředil k otázce, jak může hříšný člověk obstát před [[Bůh (JKI-K)|Bohem]]. Z nz. spisů Pavlových došel poznání, že pouhou [[víra (JKI-K)|vírou]] v Ježíše Krista (sola fide), nikoli vlastní zbožností a dobrými skutky ([[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]]). Důraz položil na darovanou boží [[milost (JKI-K)|milost]] (sola gratia), ospravedlňující a zakládající pravou [[svoboda (JKI-K)|svobodu]] bez prostředkující funkce církve (sola Scriptura; ''O svobodě křesťanské'', 1520). Rozchod s řím. katolictvím manifestoval 1520 spálením papežské [[bula (JKI-K)|buly]], 1521 byl exkomunikován. Proti soc. revolučnímu výkladu svobody T. [[Müntzer, Thomas (JKI-K)|Müntzera]] hájil nezbytnost světské správy, bránící anarchii (''Proti vražedným a loupežným selským rotám'', 1925). S humanistou Erasmem Rotterdamským se rozešel kvůli zpochybnění svobody lidské vůle (''De servo arbitrio'', 1525). Navzdory učení o dvou říších s neslučitelnými zákonitostmi (boží a světské) natolik spolehl na reformační aktivitu něm. knížat, že nedokázal zabránit politizaci [[protestantismus (JKI-K)|protestantismu]]. L. byl ovlivněn [[Hus, Jan (JKI-K)|Husovým]] dílem ''De ecclesia'' natolik, že vědomě navazoval na jeho pochopení církve. Čes.: ''O babylonském zajetí církve – O svobodě křesťanské'', 1935.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Rejchrtová Noemi|Noemi Rejchrtová]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Rejchrtová Noemi|Noemi Rejchrtová]]''<br />

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

Martin Luther (dřevoryt Lucase Cranacha st.)

Luther, Martin (1483-1546) Něm. reformátor, duch. otec luterství. Augustiniánský mnich (augustiniáni), humanisticky vzdělaný na erfurtské univerzitě, bibl. exegeta (exegeze), 1512 doktor teologie, učitel na wittenberské univerzitě. Odpor proti obchodnickému počínání církve (odpustkům) vyjádřil 1517 v Devadesáti pěti tezích. Svou teologii soustředil k otázce, jak může hříšný člověk obstát před Bohem. Z nz. spisů Pavlových došel poznání, že pouhou vírou v Ježíše Krista (sola fide), nikoli vlastní zbožností a dobrými skutky (ospravedlnění). Důraz položil na darovanou boží milost (sola gratia), ospravedlňující a zakládající pravou svobodu bez prostředkující funkce církve (sola Scriptura; O svobodě křesťanské, 1520). Rozchod s řím. katolictvím manifestoval 1520 spálením papežské buly, 1521 byl exkomunikován. Proti soc. revolučnímu výkladu svobody T. Müntzera hájil nezbytnost světské správy, bránící anarchii (Proti vražedným a loupežným selským rotám, 1925). S humanistou Erasmem Rotterdamským se rozešel kvůli zpochybnění svobody lidské vůle (De servo arbitrio, 1525). Navzdory učení o dvou říších s neslučitelnými zákonitostmi (boží a světské) natolik spolehl na reformační aktivitu něm. knížat, že nedokázal zabránit politizaci protestantismu. L. byl ovlivněn Husovým dílem De ecclesia natolik, že vědomě navazoval na jeho pochopení církve. Čes.: O babylonském zajetí církve – O svobodě křesťanské, 1935.

Noemi Rejchrtová