Nový zákon (JKI-K)

Nový zákon (řec. hé kainé diathéké – dosl. Nová smlouva, nový odkaz; NZ) Druhá část bible užívaná jen v kř. církvích, nikoli v židovství. Jedná o životě Ježíšově, o jeho učení, smrti a vzkříšení (evangelia) a o počátcích kř. církve (Skutky apoštolské); poslední knihou je apokalypsa, která jako útěchu v pronásledování podává obraz konečného dějinného i kosmického vítězství Ježíše Krista – obětovaného beránka (Zjevení Janovo). Velkou část NZ tvoří epištoly apoštola Pavla, které psal do kř. obcí a vyjadřoval v nich svůj pohled na zákl. otázky kř. života i učení. Některé z nich (např. 1-2Tm a Tt) psali pod Pavlovým jménem jeho žáci a pozdější stoupenci. Menší část listů tvoří tzv. obecné epištoly (katolické listy), jejichž vznik kladou někteří autoři na konec 1., popř. na zač. 2. stol. Knihy N.z. se obvykle vydávají v tomto pořadí; Mt, Mk, L, J, Sk, Ř, 1-2K, Ga, Ef, F(p), Ko, 1-2Te, 1-2Tm, Tt, Fm, Žd, Jk, 1-2P(t), 1-3J, Ju, Zj. V apoštolské (epištolní) části se toto pořadí ustálilo až koncem starověku, menší rozdíly jsou dodnes v luterských edicích a v N.z. syrské církve, koptské církve a arménské církve, které odlišně definují hranice bibl. kánonu. N.z. vznikl v kř. církvi jako protějšek Zákona, Proroků a Spisů – žid. Písma, které jako Starý zákon přejali i křesťané. Ježíšovo vystoupení chápali křesťané jako naplnění zaslíbení obsažených v Zákonu a Prorocích a kř. zvěst (kérygma) byla pokládána za pravý výklad žid. bible. Zprvu byla předávána ústní tradicí, apoštolské listy se předčítaly při bohoslužebných shromážděních. Evangelia vznikla se záměrem zachytit nejdůležitější tradice o Ježíšovi a uspořádat je v širší strukturovaný lit. celek. Tak vznikl zhruba v 2. pol. 1. stol. lit. materiál N.z. Druhým stupněm vzniku N.z. byl v 1. pol. 2. stol. vznik ideje kř. souboru autoritativních spisů, který byl protějškem žid. bible (Starého zákona). Tato idea se musela prosadit proti pokusům setrvat u ústní tradice nebo nahradit žid. bibli kánonem křesťanským (Markion). Všechny spisy N.z. byly psány řecky, zčásti však vycházejí ze starších tradic, sahajících do palestinského aram., popř. i hebr. prostředí. Výzkumem N.z. (exegeze) se obírá věda o N.z. jako součást biblistiky. Jejími hl. obory jsou lit. zkoumání N.z. (tzv. lit. úvod), zahrnující i dějiny nz. textu (textologii) a dějiny kánonu, dále dějiny nz. doby a především teologie N.z. a exegeze nz. spisů. Nejdůležitější výsledky nz. bádání jsou zahrnuty v komentářích (výkladech) jednotlivých knih N.z.. Význ. badatelé v tomto oboru jsou sdruženi v mezinár. společnosti pro studium N.z. (Studiorum Novi Testamenti Societas).

Pavel Pokorný