bhédábhéda (Hind): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">''bhédábhéda''</span> [bhedābheda] – tj. ''bhéda-abhéda'', čili odlišnost-neodlišnost, název směru védántové filozofie, který nazírá svět a individuální bytosti jako současně odlišné i neodlišné od Boha a ''brahma'' (srovn. Čhándógjópanišad 6). Tento názor již v jádře formuloval ve svém díle méně známý filozof Bháskara, mladší současník Šankarův, byl však vyjádřen již před ním v nedochovaných pramenech, které Šankara znal a vyvracel. Tento filozofický směr se projevoval i v dílech dalších autorů a někdy ve 12. st. Nimbárka, jehož '' |
+ | <span id="entry">''bhédábhéda''</span> [bhedābheda] – tj. ''bhéda-abhéda'', čili odlišnost-neodlišnost, název směru védántové filozofie, který nazírá svět a individuální bytosti jako současně odlišné i neodlišné od Boha a ''brahma'' (srovn. Čhándógjópanišad 6). Tento názor již v jádře formuloval ve svém díle méně známý filozof Bháskara, mladší současník Šankarův, byl však vyjádřen již před ním v nedochovaných pramenech, které Šankara znal a vyvracel. Tento filozofický směr se projevoval i v dílech dalších autorů a někdy ve 12. st. Nimbárka, jehož ''[[ištadévatá (Hind)|ištadévatá]]'' byl Kršna a jeho ''šakti'' Rádhá, jej znovu plně prosazoval: božstvo, jednotlivé duše a svět jsou současně vzájemně totožné i rozdílné. Jeho škola byla zvána též ''dvaitádvaita'' (dualita-nedualita) a došla značného rozšíření v Kašmíru. Náboženská tradice ''nimávatů'', kterou Nimbárka založil, dosud existuje. K tomuto pojetí se hlásila též pozdější kršnovská tradice, u jejíž kolébky stál Čaitanja. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
bhédábhéda [bhedābheda] – tj. bhéda-abhéda, čili odlišnost-neodlišnost, název směru védántové filozofie, který nazírá svět a individuální bytosti jako současně odlišné i neodlišné od Boha a brahma (srovn. Čhándógjópanišad 6). Tento názor již v jádře formuloval ve svém díle méně známý filozof Bháskara, mladší současník Šankarův, byl však vyjádřen již před ním v nedochovaných pramenech, které Šankara znal a vyvracel. Tento filozofický směr se projevoval i v dílech dalších autorů a někdy ve 12. st. Nimbárka, jehož ištadévatá byl Kršna a jeho šakti Rádhá, jej znovu plně prosazoval: božstvo, jednotlivé duše a svět jsou současně vzájemně totožné i rozdílné. Jeho škola byla zvána též dvaitádvaita (dualita-nedualita) a došla značného rozšíření v Kašmíru. Náboženská tradice nimávatů, kterou Nimbárka založil, dosud existuje. K tomuto pojetí se hlásila též pozdější kršnovská tradice, u jejíž kolébky stál Čaitanja.
Literatura:
Srinivasachari, P. N. (1972), The Philosophy of Bhedābheda, Adyar: Adyar Library.