Ašvaghóša (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 39 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Ašvaghóša</span> [aśvaghoṣa] – básník a |
+ | <span id="entry">Ašvaghóša</span> [aśvaghoṣa] – básník a filozof ''[[mahájána (Buddh)|mahájány]]'', který žil nejspíše ve druhé polovině 1. a v první polovině 2. století n. l. Byl to ''[[bráhman (Buddh)|bráhman]]'' ze Sákéty (dnešní Ajódhjá u Fajzábádu), jejž na buddhismus obrátil mnich Páršva (pál. Passa). Ašvághóšovi je připisováno mnoho literárních děl, ale většina asi mylně. Zcela jistě je však autorem ''Buddhačarity'', ''Buddhova života'', a ''Saundaranandy'', ''O krásném [[Nanda (Buddh)|Nandovi]]'' či ''O Nandovi [manželu] [[Sundarí (Buddh)#2|Sundarí<sup>2</sup>]]''. ''Buddhačarita'' se nám v sanskrtu nedochovala celá, máme jen třináct prvních zpěvů a část čtrnáctého, které líčí Buddhův život od narození do velkého procitnutí (''[[bódhi (Buddh)|bódhi]]''); v tibetském a čínském překladu je osmadvacet zpěvů dovedeno až do Buddhova vyvanutí (san. ''[[nirvána (Buddh)|nirvána]]'', pál. ''nibbána''). Tento Ašvaghóšův spis je vrcholně umělecká epopej, v níž se v poetickém rouchu obráží básníkův široký rozhled a hluboké vzdělání; ukazuje se tam Ašvaghóšova zběhlost v celém staroindickém písemnictví krásném i vědeckém. ''Saundarananda'' vypráví v osmnácti zpěvech skvělým básnickým slohem příběh Buddhova nevlastního bratra a bratrance Nandy, jenž byl velmi silně citově poután ke světským potěchám a zejména ke své krásné choti [[Džanapadakaljání (Buddh)|Džanapadakaljání zvané Sundarí]], Kráska, až ho Buddha konečně přesvědčil o nezvratné pravdě nauky. Zachoval se též zlomek Ašvaghóšova dramatu ''Šáriputraprakarana'', ''Hra o [[Šáriputra (Buddh)|Šáriputrovi]]'', totiž část dvou posledních jednání, jakož i zlomky dalších dvou jeho divadelních her. ''Šáriputraprakarana'' představuje příběh dvou nerozlučných přátel Šáriputry (pál. Sáriputta) a [[Maudgaljájana (Buddh)|Maudgaljájany]] (pál. Moggallána) a o jejich obrácení na [[buddhismus (Buddh)|buddhismu]]s. Ašvaghóšovi je přisuzován též pozoruhodný soubor příběhů [[avadána (Buddh)|avadánového]] rázu, tedy „významných činů“, totiž ''[[Sútrálankára (Buddh)|Sútrálankára]]'', ''Ozdoba súter'', ale ve zlomcích tohoto textu nalezených v Turfánu ve střední Asii je za autora označen [[Kumáraláta (Buddh)|Kumáraláta]]. Ašvaghóšovi je připisován i další slavný spis ''Vadžrasúčí'', ''Diamantová jehlice'', ale to je sotva pravděpodobné. Je to krátký polemický traktát zaměřený ostře proti stavu bráhmanskému. Lze však předpokládat jistý vztah mezi Ašvaghóšovým dílem a rozsáhlou sbírkou ''súter'' nazvanou ''Saddharmasmrtjupasthána'', ''Ustavení bedlivosti v dobré dharmě'', která se sice zachovala jen v tibetském a čínském překladu, ale právě z ní vybral a do sbírky ''Dharmasamuččaja'', ''Soubor nauky'', uvedl půltřetího tisíce ''súter'' učený mnich Avalókitasinha. Ašvaghóša patří k velkým osobnostem buddhismu známým jako „čtyři Slunce ozařující svět“; ti tři ostatní jsou [[Árjadéva (Buddh)|Árjadéva]], [[Kumáraláta (Buddh)|Kumáraláta]] a [[Nágárdžuna (Buddh)#1|Nágárdžuna<sup>1</sup>]]. ''[[Mahájánašraddhótpádašástra (Buddh)|Mahájánašraddhótpádašástra]]'', ''[[šástra (Buddh)|Šástra]] o vzniku důvěry v [[mahájána (Buddh)|mahájánu]]'', je Ašvaghóšovi přisuzována zřejmě nesprávně; právě proto se někteří badatelé domnívají, že Ašvaghóšové byli dva. |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06
Ašvaghóša [aśvaghoṣa] – básník a filozof mahájány, který žil nejspíše ve druhé polovině 1. a v první polovině 2. století n. l. Byl to bráhman ze Sákéty (dnešní Ajódhjá u Fajzábádu), jejž na buddhismus obrátil mnich Páršva (pál. Passa). Ašvághóšovi je připisováno mnoho literárních děl, ale většina asi mylně. Zcela jistě je však autorem Buddhačarity, Buddhova života, a Saundaranandy, O krásném Nandovi či O Nandovi [manželu] Sundarí2. Buddhačarita se nám v sanskrtu nedochovala celá, máme jen třináct prvních zpěvů a část čtrnáctého, které líčí Buddhův život od narození do velkého procitnutí (bódhi); v tibetském a čínském překladu je osmadvacet zpěvů dovedeno až do Buddhova vyvanutí (san. nirvána, pál. nibbána). Tento Ašvaghóšův spis je vrcholně umělecká epopej, v níž se v poetickém rouchu obráží básníkův široký rozhled a hluboké vzdělání; ukazuje se tam Ašvaghóšova zběhlost v celém staroindickém písemnictví krásném i vědeckém. Saundarananda vypráví v osmnácti zpěvech skvělým básnickým slohem příběh Buddhova nevlastního bratra a bratrance Nandy, jenž byl velmi silně citově poután ke světským potěchám a zejména ke své krásné choti Džanapadakaljání zvané Sundarí, Kráska, až ho Buddha konečně přesvědčil o nezvratné pravdě nauky. Zachoval se též zlomek Ašvaghóšova dramatu Šáriputraprakarana, Hra o Šáriputrovi, totiž část dvou posledních jednání, jakož i zlomky dalších dvou jeho divadelních her. Šáriputraprakarana představuje příběh dvou nerozlučných přátel Šáriputry (pál. Sáriputta) a Maudgaljájany (pál. Moggallána) a o jejich obrácení na buddhismus. Ašvaghóšovi je přisuzován též pozoruhodný soubor příběhů avadánového rázu, tedy „významných činů“, totiž Sútrálankára, Ozdoba súter, ale ve zlomcích tohoto textu nalezených v Turfánu ve střední Asii je za autora označen Kumáraláta. Ašvaghóšovi je připisován i další slavný spis Vadžrasúčí, Diamantová jehlice, ale to je sotva pravděpodobné. Je to krátký polemický traktát zaměřený ostře proti stavu bráhmanskému. Lze však předpokládat jistý vztah mezi Ašvaghóšovým dílem a rozsáhlou sbírkou súter nazvanou Saddharmasmrtjupasthána, Ustavení bedlivosti v dobré dharmě, která se sice zachovala jen v tibetském a čínském překladu, ale právě z ní vybral a do sbírky Dharmasamuččaja, Soubor nauky, uvedl půltřetího tisíce súter učený mnich Avalókitasinha. Ašvaghóša patří k velkým osobnostem buddhismu známým jako „čtyři Slunce ozařující svět“; ti tři ostatní jsou Árjadéva, Kumáraláta a Nágárdžuna1. Mahájánašraddhótpádašástra, Šástra o vzniku důvěry v mahájánu, je Ašvaghóšovi přisuzována zřejmě nesprávně; právě proto se někteří badatelé domnívají, že Ašvaghóšové byli dva.