mahásangha (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 20 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">mahásangha</span> [mahāsaṅgha] – doslovně „velká obec“; ''mahásanghikové'' jsou první významní rozkolníci v |
+ | <span id="entry">mahásangha</span> [mahāsaṅgha] – doslovně „velká obec“; ''mahásanghikové'' jsou první významní rozkolníci v obci (''[[sangha (Buddh)|sangha]]''). Už na druhém [[koncily (Buddh)|koncilu]] se většina mnichů protivila stařešinům (san. ''[[sthavira (Buddh)|sthavira]]'', pál. ''théra'') a jakoby projevem tohoto vzdoru byl jejich „velký koncil“ (''mahásangíti''). Ve šrílancké kronice ''[[Dípavansa (Buddh)|Dípavansa]]'' je k tomu psáno: „Ti, kteří konali velký sněm, byli prvními sektáři a mnoho sektářů vzniklo tím, že je napodobili.“ Nastalo to tak, že jednak [[Mahádéva (Buddh)#1|Mahádéva<sup>1</sup>]] vyhlásil svých pět pohoršlivých zásad a přísný [[Mahákášjapa (Buddh)|Mahákášjapa]] (pál. Mahákassapa) se rozškorpil s [[Purána (Buddh)|Puránou]] z Dakšinágiri (pál. Dakkhinágiri) v některých otázkách mnišské kázně. ''Mahásanghikové'' jsou předchůdci idealistické ontologie ''[[mahájána (Buddh)|mahájány]]''. Už u nich se totiž projevuje názor, že všechno je jen přeludná vidina (''[[májá (Buddh)|májá]]''), ''[[nirvána (Buddh)|nirvána]]'' (pál. ''nibbána'') i ''[[sansára (Buddh)|sansára]]'', absolutní i relativní, přirozené i nadpřirozené. Všechno je jen pouhé pojmenování bez skutečné podstaty (san. ''[[anátman (Buddh)|anátman]]'', pál. ''anattá''). Buddha je bytost nadpřirozená (san. ''[[lókóttara (Buddh)|lókóttara]]'', pál. ''lókuttara''). Čínský poutník [[I-ťing (Buddh)|I-ťing]] ''mahásanghu'' nazývá ''árjamahásanghikanikája'', ušlechtilá škola velké obce. |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06
mahásangha [mahāsaṅgha] – doslovně „velká obec“; mahásanghikové jsou první významní rozkolníci v obci (sangha). Už na druhém koncilu se většina mnichů protivila stařešinům (san. sthavira, pál. théra) a jakoby projevem tohoto vzdoru byl jejich „velký koncil“ (mahásangíti). Ve šrílancké kronice Dípavansa je k tomu psáno: „Ti, kteří konali velký sněm, byli prvními sektáři a mnoho sektářů vzniklo tím, že je napodobili.“ Nastalo to tak, že jednak Mahádéva1 vyhlásil svých pět pohoršlivých zásad a přísný Mahákášjapa (pál. Mahákassapa) se rozškorpil s Puránou z Dakšinágiri (pál. Dakkhinágiri) v některých otázkách mnišské kázně. Mahásanghikové jsou předchůdci idealistické ontologie mahájány. Už u nich se totiž projevuje názor, že všechno je jen přeludná vidina (májá), nirvána (pál. nibbána) i sansára, absolutní i relativní, přirozené i nadpřirozené. Všechno je jen pouhé pojmenování bez skutečné podstaty (san. anátman, pál. anattá). Buddha je bytost nadpřirozená (san. lókóttara, pál. lókuttara). Čínský poutník I-ťing mahásanghu nazývá árjamahásanghikanikája, ušlechtilá škola velké obce.