sautrántikové (Buddh)

sautrántikové [sautrāntika], pál. suttantika – doslovně „sútrovci“, kteří studují sútry (pál. sutta); skupina mnichů zabývajících se především studiem súter. Později byla tímto termínem nazvána škola, odštěpivší se od sarvástivády asi v polovině 2. století před n. l., protože přestala věřit v tezi „sarvam asti“. Opírají se především o texty Sútrapitaky; Abhidharmapitaku neuznávají, protože nevěřili, že by to bylo pravé slovo Buddhovo. Jejich kánon neměl třetí koš. Za svého patrona si vybrali výborného Buddhova pobočníka Ánandu. Jsou zváni též saurjódajikové nebo dárštántikové. Tato pojmenování mají původ ve „východu Slunce“ (san. súrjódaja), totiž v jejich Mistru Kumáralátovi a v jeho filozofickém spise Drštántapankti, Řada příměrů. Ve čtvrtém století po Buddhově skonu přivedl sautrántickou školu k rozkvětu Kumáralátův žák Šríláta. Na rozdíl od sarvástivádinů tvrdili sautrántikové, že čin je jev okamžikový, který v psychické posloupnosti zanechává působivou stopu, která určuje další vývoj vedoucí k uzrání důsledku či účinku, tedy zákonitého plodu (phala). Vztah mezi činem a jeho konečným účinkem přirovnávali ke vztahu semene a plodu; plod není přímo plodem semene, nýbrž uzraje na stromu, který ze semene vzešel. Tento postřeh přivedl sautrántiky k hlubšímu rozpracování problému podvědomí. Protože si sautrántikové stále ještě říkali též sarvástivádinové, začala se původní škola zvát múlasarvástiváda, „kořenná“, to jest původní či prvotní sarvástiváda.

Vladimír Miltner