rifáʻíja (Islam): Porovnání verzí

Verze z 10. 11. 2024, 17:29

rifáʻíja – jeden z nejstarších a také nejdůležitějších mystických řádů (taríqa) v islámu. Šajch Ahmad ar-Rifáʻí, který řád založil, byl současníkem slavnějšího ʻAbdalqádira al-Džíláního (též psáno jako al-Gíláního, al-Džílího), zakladatele qádiríje. Pocházel z Iráku a svůj původ odvozoval od starobylého rodu Rifáʻa. Jeho učení zapustilo kořeny především v Egyptě, ale více či méně se rozšířilo po celém islámském světě. Ar-Rifáʻí patřil k šáfiʻovské právní škole, která je dnes v Egyptě dominantní. Rifáʻíja je všeobecně považována za velmi „heterodoxní“ řád. Původním domovem bratrstva byly močály jižního Iráku, ale později se stala tím nejrozšířenším súfijským řádem vůbec, a to až do konce 15. století, kdy jej předstihla právě qádiríja. Rifáʻijští mistři a dervíši prosluli mnoha zázračnými schopnostmi (zázraky), jako jsou chůze po rozžhaveném uhlí, pojídání skleněných střepů nebo škorpiónů a podobně. V průběhu svého vývoje čelili rifáʻíjové četným kritikům, a to nejen z řad islámských právníků, ale často též súfijů „umírněnějších“ směrů. V době islámského obrození (nahda) na přelomu 19. a 20. století se řád stal pro mnohé muslimské reformátory symbolem zaostalosti i zpátečnictví a v polovině minulého století byl dokonce na nějakou dobu přechodně zakázán. V dnešní době se v jeho tradiční základně, v Egyptě, k řádu hlásí především příslušníci nižších vrstev obyvatelstva, ale je třeba podotknout, že řád získal četné stoupence i na Západě.

Dále k tématu

Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;

Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.

Bronislav Ostřanský

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">rifáʻíja</span> – jeden z nejstarších a také nejdůležitějších [[mystický řád (Islam)|mystických řádů]] (''taríqa'') v islámu. [[šajch (Islam)|Šajch]] Ahmad ar-Rifáʻí, který řád založil, byl současníkem slavnějšího ʻAbdalqádira al-Džíláního (též psáno jako al-Gíláního, al-Džílího), zakladatele [[qádiríja (Islam)|qádiríje]]. Pocházel z Iráku a svůj původ odvozoval od starobylého rodu Rifáʻa. Jeho učení zapustilo kořeny především v Egyptě, ale více či méně se rozšířilo po celém islámském světě. Ar-Rifáʻí patřil k šáfiʻovské právní škole, která je dnes v Egyptě dominantní. Rifáʻíja je všeobecně považována za velmi „heterodoxní“ řád. Původním domovem bratrstva byly močály jižního Iráku, ale později se stala tím nejrozšířenším súfijským řádem vůbec, a to až do konce 15. století, kdy jej předstihla právě qádiríja. Rifáʻijští mistři a [[derviš (Islam)|dervíši]] prosluli mnoha zázračnými schopnostmi ([[zázraky (Islam)|zázraky]]), jako jsou chůze po rozžhaveném uhlí, pojídání skleněných střepů nebo škorpiónů a podobně. V průběhu svého vývoje čelili rifáʻíjové četným kritikům, a to nejen z řad islámských právníků, ale často též súfijů „umírněnějších“ směrů. V době islámského obrození (''nahda'') na přelomu 19. a 20. století se řád stal pro mnohé muslimské reformátory symbolem zaostalosti i zpátečnictví a v polovině minulého století byl dokonce na nějakou dobu přechodně zakázán. V dnešní době se v jeho tradiční základně, v Egyptě, k řádu hlásí především příslušníci nižších vrstev obyvatelstva, ale je třeba podotknout, že řád získal četné stoupence i na Západě.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008;