imán (Islam)

imán – víra. Bez víry je zcela nepředstavitelné jakékoliv náboženství a to platí bezezbytku i pro islám. Muslimové (na rozdíl např. od katolíků) nemají pevně stanovené a formulované vyznání víry, avšak existuje řada věroučných přehledů, které se nazývají jako ʻAqáʼid (Dogmata), mezi nimiž svou autoritativností vyniká přehled ʻUmara an-Nasafího (zemřel r. 1142). Muslimové zdůrazňují, že vše podstatné obsahuje již šaháda (vyznání víry), která obsahuje dvě části; pronesením té první muslim vyznává princip tawhídu (absolutní jedinosti, jedinečnosti a vnitřní jednolitosti Boží, viz teologie), a tou druhou potvrzuje, že Muhammad byl posel Boží, z čehož vyplývá, že vše co hlásal musí být pravda; tedy se hlásí k jeho učení, k islámu. Kdybychom měli shrnout základní prvky víry islámu, neměli bychom rozhodně opomenout (kromě víry v jediného Boha, Alláha, pochopitelně) víru v proroky (jejichž pečetí je právě Muhammad), zjevené knihy (jejichž relevantnost překonalo dokonalé Zjevení Koránu), víra v anděly i džinny, Den posledního soudu a tělesné zmrtvýchvstání a konečně v odměnu či odplatu na onom světě (eschatologie). Jméno imán se někdy používá i jako synonymum termínu islám a etymologicky souvisí s pocitem bezpečí a jistoty (arabský kořen a-m-n), což vlastně představuje psychologickou podstatu víry. V době formování islámské teologie patřil k ústředním otázkám vztah víry a skutků člověka, přesněji: zda má být člověk přednostně posuzován podle toho prvního či druhého. Přes staletí polemik a stohy popsaných papírů definitivní závěr v tomto směru dosud nebyl vyřčen.

Dále k tématu

• Denny, Frederick M. Islám a muslimská obec. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
• Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
• Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
• Pauliny, Ján. Kniežatá púšte. Bratislava: Mladé letá, 1978.

Bronislav Ostřanský