ibádíja (Islam): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
* Žďárský, Pavel, ed. ''Alois Musil: Ze světa islámu''. Praha: Akropolis, 2014. |
* Žďárský, Pavel, ed. ''Alois Musil: Ze světa islámu''. Praha: Akropolis, 2014. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]'' |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[ibádíja (JKI-I)|ibádíja (JKI-I)]]<br /> |
||
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]] |
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]] |
||
[[Kategorie:Islám]] |
[[Kategorie:Islám]] |
||
Verze z 12. 11. 2024, 18:39
ibádíja – umírněná odnož cháridži, která jako jediná dodnes přežívá v Ománu, na Zanzibaru a v severní Africe (v oázách Mzáb v Alžírsku, Džabal Nafúsa v Libyi a na ostrově Džerba v Tunisku). V čele ibádíjské komunity stojí volený imám, který pro věřící představuje absolutní autoritu. Ten je volen sborem duchovních autorit a pokud nedodržuje ibádíjské zákony, tak může být i odvolán. Stejně jako většina šíitských směrů (šíʻa) také ibábíja uznává princip takkíje, tzn. že v případě ohrožení mohou její stoupenci zapřít svou víru (ímán) a přihlásit se k většinové konfesi. Ibádíja dostala jméno podle svého údajného zakladatele ʻAbdalláha ibn Ibáda, který se na konci 7. století rozešel s cháridžovskými extrémisty, kteří své cíle prosazovali akty individuálního teroru (např. vraždami).
Dále k tématu
- Aš-Šahrastání, Muhammad. Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
- Žďárský, Pavel, ed. Alois Musil: Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.
Viz též: ibádíja (JKI-I)