Mišna (JKI-J)

Mišna (hebr. učení, opakování) Soubor převážně práv. tradic a pouček (mišna), které vznikaly postupně při soudní činnosti a výuce Tóry v období po ustavení Velkého shromáždění (Bejt kneset ha-gdola) až do uzavření kanonické M. kolem 200 pod redakcí tehdejšího představitele Sanhedrinu rabiho Jehudy ha-Nasiho. Předcházely jí podobné sbírky pocházející z okruhu rabiho Me’ira a rabiho Akivy ben Josefa. M. je sepsána v mišnické hebrejštině a tvoří jádro obou Talmudů. Je rozdělena do šesti oddílů (hebr. sedarim, sg. seder), které se dále dělí do 63 traktátů (hebr. masechtot, sg. masechet). Oddíly jsou řazeny podle věcného hlediska. První se nazývá Zera’im (hebr. Semena; předpisy o zemědělství, kromě prvního traktátu Brachot obsahujícího předpisy o požehnáních a modlitbách), druhý Mo’ed (hebr. Svátek; ustanovení týkající se šabatu, svátků a půstů), třetí Našim (Ženy; ustanovení o manželství), čtvrtý Nezikin (Škody; civilní a trestní právo), pátý Kodašim (Posvátné; předpisy o obětech a chrámové službě) a poslední, šestý se nazývá Toharot (Čistoty; předpisy o rituální čistotě a nečistotě). Nejdůležitějším komentářem k Mišně je Maimonidův Sefer ha-ma’or (Kniha světla), jehož úvod obsahuje cenné údaje o vzniku, vývoji a struktuře tzv. ústní tóry (tora še-be-al pe). Autory dalších význ. komentářů jsou Ovadja di Bertinura (Bertinoro, asi 1450- před 1516) a Jom Tov Lipmann Heller.

Bedřich Nosek