Paraklét (JKI-K)

Paraklét (z řec. paraklétos, utěšitel, přímluvce, pomocník, právní zástupce) Kř. označení Ducha svatého, které se vyskytuje v evangeliu podle Jana (14,16: Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce; 15,26: Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu; 16,7-13: O příchodu Přímluvce), kde je rovněž označován jako Duch pravdy. Výraz P. je arameismus, který byl převzat do nz. koiné; aram. tvar peraglyta znamená zachránce, utěšitel (odvozeno od prag – utěšovat, povzbuzovat, resp. paroga – rytíř, spasitel). V přeneseném významu se týmž aram. výrazem mohla označovat i neviditelná, tj. spirituální přítomnost člověka. Autor Janova evangelia přejal aram. význam: Ježíš zvěstuje, že po jeho smrti přijde někdo, kdo bude utěšovat a povzbuzovat učedníky jako jejich zachránce. V 1J 2,1 se tímto přímluvcem stává sám Ježíš (Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého). Jinde v Novém zákoně se již výraz P. neobjevuje. Rozdíl mezi významem termínu P. v evangeliu podle Jana a v Janově listu vyvolal v nz. zkoumáních spory: V evangeliu, kde hovoří Ježíš, jehož mateřštinou byla aramejština, oznamuje příchod osoby, která se stane pomocníkem, zastáncem v nouzi, vykupitelem. Naproti tomu v Janově listu, který již mluví v řečtině (koiné), se z této osoby stává sám Kristus. Proto se objevila teze, že nz. texty byly po nikajském koncilu 325 upraveny tak, aby dovolovaly interpretovat P. jako Ducha sv.; pro toto tvrzení ale neexistuje žádná textová opora. Vedle toho je známo, že za ohlášeného P. se považovali např. Mání, Montanus, či za něho byl vyhlašován Muhammad (JKI-I). Ani tyto výklady bibl. textům neodpovídají. – P. zasvětil svou školu v Quincey u Nogent-sur-Seine P. Abélard poté, co musel uprchnout z kláštera St. Denis (Historia calamitatum mearum).

Břetislav Horyna