Čala František Antonín: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a pedagog. Studoval na gymnáziu v Praze (maturita 1928), v roce 1927 přitom vstoupil do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Antonín. Teologická studia absolvoval na dominikánském učilišti v Olomouci (1928–31), dále v belgickém Saulchoiru (1931–32) a na Angeliku v Římě (1932–35), kde získal doktorát z teologie (ThDr.). V letech 1935–50 působil jako profesor filosofie, sociologie a teologie na řádovém učilišti v Olomouci, přitom vyučoval také církevní hudbu, zejména gregoriánský chorál, a pořádal odborné kurzy pro varhaníky. Souběžně v letech 1940–45 vyučoval na arcibiskupském bohovědném učilišti v Olomouci. Po zrušení klášterů komunistickým režimem v roce 1950 byl internován v klášteře v Želivě, poté v Oseku u Duchcova, kde pracoval ve sklárně. V období tzv. normalizace mu bylo povoleno působit jako duchovní správce u sester dominikánek ve Víceměřicích u Nezamyslic, kde setrval až do roku 1982. Mezi jeho významná díla patří ''O povaze svátostných charakterů'' (1937), ''Sv. Albert Veliký, vědec a učitel církve'' (1939), ''Duchovní hudba'' (1946), ''Filosofie komunismu'' (1946), ''Komunismus a vlastnictví'' (1946); posthumně vyšly ''Základy víry'' (1992). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a pedagog. Studoval na gymnáziu v Praze (maturita 1928), v roce 1927 přitom vstoupil do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Antonín. Teologická studia absolvoval na dominikánském učilišti v Olomouci (1928–31), dále v belgickém Saulchoiru (1931–32) a na Angeliku v Římě (1932–35), kde získal doktorát z teologie (ThDr.). V letech 1935–50 působil jako profesor filosofie, sociologie a teologie na řádovém učilišti v Olomouci, přitom vyučoval také církevní hudbu, zejména gregoriánský chorál, a pořádal odborné kurzy pro varhaníky. Souběžně v letech 1940–45 vyučoval na arcibiskupském bohovědném učilišti v Olomouci. Po zrušení klášterů komunistickým režimem v roce 1950 byl internován v klášteře v Želivě, poté v Oseku u Duchcova, kde pracoval ve sklárně. V období tzv. normalizace mu bylo povoleno působit jako duchovní správce u sester dominikánek ve Víceměřicích u Nezamyslic, kde setrval až do roku 1982. Mezi jeho významná díla patří ''O povaze svátostných charakterů'' (1937), ''Sv. Albert Veliký, vědec a učitel církve'' (1939), ''Duchovní hudba'' (1946), ''Filosofie komunismu'' (1946), ''Komunismus a vlastnictví'' (1946); posthumně vyšly ''Základy víry'' (1992). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Čala František Antonín
ve Všemině (okr. Zlín)
ve Zlíně
Římskokatolický kněz a pedagog. Studoval na gymnáziu v Praze (maturita 1928), v roce 1927 přitom vstoupil do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Antonín. Teologická studia absolvoval na dominikánském učilišti v Olomouci (1928–31), dále v belgickém Saulchoiru (1931–32) a na Angeliku v Římě (1932–35), kde získal doktorát z teologie (ThDr.). V letech 1935–50 působil jako profesor filosofie, sociologie a teologie na řádovém učilišti v Olomouci, přitom vyučoval také církevní hudbu, zejména gregoriánský chorál, a pořádal odborné kurzy pro varhaníky. Souběžně v letech 1940–45 vyučoval na arcibiskupském bohovědném učilišti v Olomouci. Po zrušení klášterů komunistickým režimem v roce 1950 byl internován v klášteře v Želivě, poté v Oseku u Duchcova, kde pracoval ve sklárně. V období tzv. normalizace mu bylo povoleno působit jako duchovní správce u sester dominikánek ve Víceměřicích u Nezamyslic, kde setrval až do roku 1982. Mezi jeho významná díla patří O povaze svátostných charakterů (1937), Sv. Albert Veliký, vědec a učitel církve (1939), Duchovní hudba (1946), Filosofie komunismu (1946), Komunismus a vlastnictví (1946); posthumně vyšly Základy víry (1992).