Dobiáš František Mrázek: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Farář a teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z reformované rodiny (mezi vzdálenějšími příbuznými bylo několik duchovních), jméno Mrázek přijal po své manželce. Po maturitě na brněnském gymnáziu vystudoval Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu (1926–30, během studia stáže v Hartfordu a Curychu), kde později rovněž získal doktorát (ThDr. 1938). Po absolutoriu se stal vikářem (1930–32), resp. farářem (1932–1945) v Krabčicích, 1945–48 v Pardubicích. Během druhé světové války se podílel na neoficiálním vzdělávání duchovních ČCE, hned v roce 1945 se na Husově fakultě habilitoval ze systematické teologie a do roku 1947 zastupoval nepřítomného [[Hromádka Josef Lukl|J. L. Hromádku]]. Na fakultě již zůstal, v červnu 1948 byl jmenován mimořádným a v souvislosti s rozdělením fakulty v roce 1950 řádným profesorem. Na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě vedl katedru sociální teologie, v letech 1970–72 byl děkanem. Věnoval se dějinám kalvínské teologie, prokázal přitom kalvinismu blízký charakter Jednoty bratrské (''Učení Jednoty bratrské o večeři Páně'', 1940; překlad ''Instituce'', 1951), jako teolog následoval J. L. Hromádku. Sociální teologii zprvu chápal jako náboženskou sociologii, později se orientoval spíše na oblast teologické etiky (řada článků v poválečné ''Křesťanské revui''). |
Farář a teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z reformované rodiny (mezi vzdálenějšími příbuznými bylo několik duchovních), jméno Mrázek přijal po své manželce. Po maturitě na brněnském gymnáziu vystudoval Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu (1926–30, během studia stáže v Hartfordu a Curychu), kde později rovněž získal doktorát (ThDr. 1938). Po absolutoriu se stal vikářem (1930–32), resp. farářem (1932–1945) v Krabčicích, 1945–48 v Pardubicích. Během druhé světové války se podílel na neoficiálním vzdělávání duchovních ČCE, hned v roce 1945 se na Husově fakultě habilitoval ze systematické teologie a do roku 1947 zastupoval nepřítomného [[Hromádka Josef Lukl|J. L. Hromádku]]. Na fakultě již zůstal, v červnu 1948 byl jmenován mimořádným a v souvislosti s rozdělením fakulty v roce 1950 řádným profesorem. Na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě vedl katedru sociální teologie, v letech 1970–72 byl děkanem. Věnoval se dějinám kalvínské teologie, prokázal přitom kalvinismu blízký charakter Jednoty bratrské (''Učení Jednoty bratrské o večeři Páně'', 1940; překlad ''Instituce'', 1951), jako teolog následoval J. L. Hromádku. Sociální teologii zprvu chápal jako náboženskou sociologii, později se orientoval spíše na oblast teologické etiky (řada článků v poválečné ''Křesťanské revui''). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Dobiáš František Mrázek
v Třebíči
v Bad Laasphe (Německo)
Farář a teolog Českobratrské církve evangelické. Pocházel z reformované rodiny (mezi vzdálenějšími příbuznými bylo několik duchovních), jméno Mrázek přijal po své manželce. Po maturitě na brněnském gymnáziu vystudoval Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu (1926–30, během studia stáže v Hartfordu a Curychu), kde později rovněž získal doktorát (ThDr. 1938). Po absolutoriu se stal vikářem (1930–32), resp. farářem (1932–1945) v Krabčicích, 1945–48 v Pardubicích. Během druhé světové války se podílel na neoficiálním vzdělávání duchovních ČCE, hned v roce 1945 se na Husově fakultě habilitoval ze systematické teologie a do roku 1947 zastupoval nepřítomného J. L. Hromádku. Na fakultě již zůstal, v červnu 1948 byl jmenován mimořádným a v souvislosti s rozdělením fakulty v roce 1950 řádným profesorem. Na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě vedl katedru sociální teologie, v letech 1970–72 byl děkanem. Věnoval se dějinám kalvínské teologie, prokázal přitom kalvinismu blízký charakter Jednoty bratrské (Učení Jednoty bratrské o večeři Páně, 1940; překlad Instituce, 1951), jako teolog následoval J. L. Hromádku. Sociální teologii zprvu chápal jako náboženskou sociologii, později se orientoval spíše na oblast teologické etiky (řada článků v poválečné Křesťanské revui).