Filipi Pavel

Filipi Pavel

26. května 1936 v Praze
28. prosince 2015 v Praze

Teolog Českobratrské církve evangelické. Pocházel z tradiční evangelické rodiny, studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1959). V letech 1961–66 působil jako vikář v několika pražských sborech ČCE, roku 1967 nastoupil na Komenského fakultu jako učitel. V roce 1971 zde obhájil doktorát (ThDr.), 1975 habilitoval a v roce 1977 byl jmenován profesorem praktické a ekumenické teologie. Je považován za hlavního autora tzv. fakultních tezí z roku 1977, jimiž se evangelická fakulta distancovala od Charty 77 a disidentských aktivit a veřejně deklarovala podporu komunistickému režimu. Profesorem Evangelické teologické fakulty a vedoucím katedry praktické teologie Filipi zůstal až do své smrti, v letech 1999–2005 byl děkanem fakulty. Filipiho ovlivnil J. L. Hromádka (jeho osobnosti později věnoval dílo Do nejhlubších hlubin, 1990), věnoval se rovněž dějinám českých evangelíků v 19. století. Jeho nejvýznamnější práce jsou však v oblasti liturgiky (Hostina chudých, 1991; Pozvání k oslavě, 2011). Velkou popularitu získala jeho přehledová práce o jednotlivých proudech křesťanství (Křesťanstvo, 1996) a základy ekumenické teologie (Církev a církve, 2000), vedl rovněž kolektiv zpracovávající Malou encyklopedii evangelických církví (2008).

Literatura:
Ladislav Beneš (ed.): Ministerium verbi divini. Sborník k 60. narozeninám Pavla Filipiho. Kalich, Praha 1996.

Zdeněk R. Nešpor