Havelka Emanuel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Učitel, člen reformované církve / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn stejnojmenného faráře (1839–1921), vystudoval reformovaný učitelský ústav v Čáslavi a působil jako učitel na národních nebo evangelických školách v Deštné, Valteřicích a Kloboukách. V roce 1898 se stal učitelem měšťanské školy v Kloboukách, 1919 ředitelem měšťanky a zároveň okresním školním inspektorem v Hodoníně. V letech 1926–31 studoval jako mimořádný student Filosofickou fakultu MU v Brně a po složení doplňující maturity (1931) získal doktorát filosofie (PhDr.). Havelka celoživotně působil v pedagogických spolcích, na základě vlastních zkušeností brojil proti konfesnímu charakteru rakousko-uherského školství (''Volná škola'', 1907; ''Ze života konkordátního učitele'', 1921), sepsal rovněž dějiny českého evangelického školství (''Protestantské školství v Čechách a na Moravě'', 1912), později se zabýval teorií a dějinami pedagogiky (''Husitské katechismy'', 1938) a rozborem díla Viléma Mrštíka (''I princezny mají děti'', 1947). Vydal několik vzpomínkových děl na osoby, s nimiž se stýkal ([[Císař Ferdinand|F. Císař]], F. Drtina, [[Herben Jan|J. Herben]], J. Tůma, J. Úlehla, V. Mrštík), a v pozdějších letech i básně a beletrizované vzpomínky na těžký život v krkonošském podhůří (''Světlo na horách'', 1939; ''Otec'', 1940). |
Učitel, člen reformované církve / [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn stejnojmenného faráře (1839–1921), vystudoval reformovaný učitelský ústav v Čáslavi a působil jako učitel na národních nebo evangelických školách v Deštné, Valteřicích a Kloboukách. V roce 1898 se stal učitelem měšťanské školy v Kloboukách, 1919 ředitelem měšťanky a zároveň okresním školním inspektorem v Hodoníně. V letech 1926–31 studoval jako mimořádný student Filosofickou fakultu MU v Brně a po složení doplňující maturity (1931) získal doktorát filosofie (PhDr.). Havelka celoživotně působil v pedagogických spolcích, na základě vlastních zkušeností brojil proti konfesnímu charakteru rakousko-uherského školství (''Volná škola'', 1907; ''Ze života konkordátního učitele'', 1921), sepsal rovněž dějiny českého evangelického školství (''Protestantské školství v Čechách a na Moravě'', 1912), později se zabýval teorií a dějinami pedagogiky (''Husitské katechismy'', 1938) a rozborem díla Viléma Mrštíka (''I princezny mají děti'', 1947). Vydal několik vzpomínkových děl na osoby, s nimiž se stýkal ([[Císař Ferdinand|F. Císař]], F. Drtina, [[Herben Jan|J. Herben]], J. Tůma, J. Úlehla, V. Mrštík), a v pozdějších letech i básně a beletrizované vzpomínky na těžký život v krkonošském podhůří (''Světlo na horách'', 1939; ''Otec'', 1940). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Havelka Emanuel
v Libštátě (okr. Semily)
v Brně
Učitel, člen reformované církve / Českobratrské církve evangelické. Syn stejnojmenného faráře (1839–1921), vystudoval reformovaný učitelský ústav v Čáslavi a působil jako učitel na národních nebo evangelických školách v Deštné, Valteřicích a Kloboukách. V roce 1898 se stal učitelem měšťanské školy v Kloboukách, 1919 ředitelem měšťanky a zároveň okresním školním inspektorem v Hodoníně. V letech 1926–31 studoval jako mimořádný student Filosofickou fakultu MU v Brně a po složení doplňující maturity (1931) získal doktorát filosofie (PhDr.). Havelka celoživotně působil v pedagogických spolcích, na základě vlastních zkušeností brojil proti konfesnímu charakteru rakousko-uherského školství (Volná škola, 1907; Ze života konkordátního učitele, 1921), sepsal rovněž dějiny českého evangelického školství (Protestantské školství v Čechách a na Moravě, 1912), později se zabýval teorií a dějinami pedagogiky (Husitské katechismy, 1938) a rozborem díla Viléma Mrštíka (I princezny mají děti, 1947). Vydal několik vzpomínkových děl na osoby, s nimiž se stýkal (F. Císař, F. Drtina, J. Herben, J. Tůma, J. Úlehla, V. Mrštík), a v pozdějších letech i básně a beletrizované vzpomínky na těžký život v krkonošském podhůří (Světlo na horách, 1939; Otec, 1940).