Jehlička Ladislav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] publicista. Studoval na gymnáziu v Chrudimi, poté češtinu a francouzštinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 pracoval jako úředník Národního souručenství a od roku 1941 jako redaktor nakladatelství Vyšehrad. Po druhé světové válce působil jako redaktor časopisů ''Řád'' a ''Obnova''. V roce 1951 byl v rámci vykonstruovaného procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen za velezradu a špionáž na 14 let vězení; propuštěn byl v roce 1960 na základě amnestie. Po návratu z vězení pracoval v dělnických profesích a později jako redaktor v nakladatelství Odeon a znovu ve Vyšehradu, kde založil ediční řadu ''Historica''. V roce 1972 byl přeložen do redakce časopisu ''Naše rodina'', kde působil do roku 1977. Jehlička byl také překladatelem z němčiny, angličtiny a francouzštiny, přeložil díla autorů jako Max Picard, Stefan Zweig, Mark Twain a další. Jeho nejvýznamnějším dílem je soubor esejů ''Křik Koruny svatováclavské'', který vyšel posmrtně v roce 2010. V tomto díle se kriticky vyjadřuje k českým dějinám a kultuře 20. století. |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] publicista. Studoval na gymnáziu v Chrudimi, poté češtinu a francouzštinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 pracoval jako úředník Národního souručenství a od roku 1941 jako redaktor nakladatelství Vyšehrad. Po druhé světové válce působil jako redaktor časopisů ''Řád'' a ''Obnova''. V roce 1951 byl v rámci vykonstruovaného procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen za velezradu a špionáž na 14 let vězení; propuštěn byl v roce 1960 na základě amnestie. Po návratu z vězení pracoval v dělnických profesích a později jako redaktor v nakladatelství Odeon a znovu ve Vyšehradu, kde založil ediční řadu ''Historica''. V roce 1972 byl přeložen do redakce časopisu ''Naše rodina'', kde působil do roku 1977. Jehlička byl také překladatelem z němčiny, angličtiny a francouzštiny, přeložil díla autorů jako Max Picard, Stefan Zweig, Mark Twain a další. Jeho nejvýznamnějším dílem je soubor esejů ''Křik Koruny svatováclavské'', který vyšel posmrtně v roce 2010. V tomto díle se kriticky vyjadřuje k českým dějinám a kultuře 20. století. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Jehlička Ladislav
ve Skutči (okr. Chrudim)
v Praze
Římskokatolický publicista. Studoval na gymnáziu v Chrudimi, poté češtinu a francouzštinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 pracoval jako úředník Národního souručenství a od roku 1941 jako redaktor nakladatelství Vyšehrad. Po druhé světové válce působil jako redaktor časopisů Řád a Obnova. V roce 1951 byl v rámci vykonstruovaného procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen za velezradu a špionáž na 14 let vězení; propuštěn byl v roce 1960 na základě amnestie. Po návratu z vězení pracoval v dělnických profesích a později jako redaktor v nakladatelství Odeon a znovu ve Vyšehradu, kde založil ediční řadu Historica. V roce 1972 byl přeložen do redakce časopisu Naše rodina, kde působil do roku 1977. Jehlička byl také překladatelem z němčiny, angličtiny a francouzštiny, přeložil díla autorů jako Max Picard, Stefan Zweig, Mark Twain a další. Jeho nejvýznamnějším dílem je soubor esejů Křik Koruny svatováclavské, který vyšel posmrtně v roce 2010. V tomto díle se kriticky vyjadřuje k českým dějinám a kultuře 20. století.