Kunstovský Otakar: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Organizátor antiklerikálního hnutí, hledač „nového“ náboženství. Vystudoval francouzskou filologii na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (PhDr. 1906) a působil jako gymnaziální učitel v Táboře, Kolíně a Praze, publikoval řadu učebnic francouzštiny, němčiny a těsnopisu. V roce 1918 vystoupil z římskokatolické církve. V období po první světové válce byl jedním z hlavních představitelů antiklerikální Volné myšlenky, usiloval o vytvoření „moderního“ náboženství, v určitých aspektech blízkého buddhismu (zároveň přitom spolupracoval i s [[Čapek Norbert Fabián|Norbertem F. Čapkem]] a rodícím se unitářským společenstvím), a z Volné myšlenky se snažil vytvořit jakousi „církev pro ateisty“ (''Náboženství dnešního člověka'', 1924; ''Na cestu životem'', 1925). Po neúspěchu této myšlenky ze spolku vystoupil. |
Organizátor antiklerikálního hnutí, hledač „nového“ náboženství. Vystudoval francouzskou filologii na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (PhDr. 1906) a působil jako gymnaziální učitel v Táboře, Kolíně a Praze, publikoval řadu učebnic francouzštiny, němčiny a těsnopisu. V roce 1918 vystoupil z římskokatolické církve. V období po první světové válce byl jedním z hlavních představitelů antiklerikální Volné myšlenky, usiloval o vytvoření „moderního“ náboženství, v určitých aspektech blízkého buddhismu (zároveň přitom spolupracoval i s [[Čapek Norbert Fabián|Norbertem F. Čapkem]] a rodícím se unitářským společenstvím), a z Volné myšlenky se snažil vytvořit jakousi „církev pro ateisty“ (''Náboženství dnešního člověka'', 1924; ''Na cestu životem'', 1925). Po neúspěchu této myšlenky ze spolku vystoupil. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Kunstovský Otakar
v Jindřichově Hradci
v Praze
Organizátor antiklerikálního hnutí, hledač „nového“ náboženství. Vystudoval francouzskou filologii na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (PhDr. 1906) a působil jako gymnaziální učitel v Táboře, Kolíně a Praze, publikoval řadu učebnic francouzštiny, němčiny a těsnopisu. V roce 1918 vystoupil z římskokatolické církve. V období po první světové válce byl jedním z hlavních představitelů antiklerikální Volné myšlenky, usiloval o vytvoření „moderního“ náboženství, v určitých aspektech blízkého buddhismu (zároveň přitom spolupracoval i s Norbertem F. Čapkem a rodícím se unitářským společenstvím), a z Volné myšlenky se snažil vytvořit jakousi „církev pro ateisty“ (Náboženství dnešního člověka, 1924; Na cestu životem, 1925). Po neúspěchu této myšlenky ze spolku vystoupil.